U nás 05/2008 Třetí hospoda výsadní I.

14. května 2008 v 10:29 | Matěj Kadlec |  Libuš
Na dnešní cestě do minulosti se zastavíme nad dějinami nejstaršího domu na Libuši, kterým je nynější čp. 1 v Libušské ulici s poštou, optikou a především bývalou hospodou. Hostinec najdeme v tomto domě již v roce 1716, kdy o něm máme nejstarší doložitelnou zprávu. Je ale možné, že fungoval již mnohem dříve. Po vypálení obce Švédy za třicetileté války mohl být jen obnoven. O tomto období totiž nemáme téměř žádné zprávy. Nejspíše byl ale vybudován až po roce 1688, kdy se na zpustlé Libuši usadili noví obyvatelé. Ti přicházeli povětšinou z Kunratic, kde v této době nechal jejich majitel Jan František Čabelický vystavět zámek. Jeho základy tvoří středověká kunratická tvrz. Na základech tvrze libušské pak vznikl zájezdní hostinec s barokní zahradou. Pojďme nahlédnout nejen do historie tohoto domu a jeho stavebního vývoje, ale také do osudů jeho obyvatel v uplynulých třech staletích.

1. Současný stav restaurace U Radnice, někdejšího panského zájezdního hostince z 18. století.
Starodávný hostinec
"Od starodávna na Lybussy na druhé silnici v tu stranu k Modrzanum za ovčínem panskym ležící taky vlastní milosti vrchnosti přináleží."
Tento zápis pochází z urbariální knihy pro kunratické panství založené v roce 1688. Hospoda na Libuši prý stojí už od starodávna. Takto alespoň uvádí její písař, který do knihy pro následující pokolení zaznamenal tzv. "Dalssi pamieti pro budaucznost". Učinil tak nejspíše roku 1790.
To ale znamená, že už v 18. století nebyla známa doba, kdy hostinec vznikl! Je proto možné, že byl po třicetileté válce pouze obnoven. O tvrzi totiž není žádné zmínky. Nepochybně však o ní povědomí bylo, a to i proto, že až do poloviny 19. století stála u hospody věž.
Co ale víme o podobě tohoto stavení? Díky stavebně historickému průzkumu a architektonickému vyhodnocení objektu, který roku 2000 učinil Ladislav Valtr, toho není málo. Nechme promluvit odborníka.
Kde stála věž?
Tvrz byla čtvercového půdorysu. Do dnešních dnů se zachovaly středověké konstrukce ve dvou sklepních prostorách a v jižní části přízemí. Jižněji situovaný sklep, dnes přímo pod prodejnou optiky, je dodatečně zaklenut silně stlačenou nepravidelnou valenou klenbou z 18. století. K patě klenby jsou konstrukce z lomového kamene, na klenbě pak smíšené. Na jihovýchodním nároží jsou tyto konstrukce užší a právě v této půdorysné nepravidelnosti by mohla zmiňovaná věž stát. Sem ji také jednoznačně klade starší literatura. Půdorys objektu ji ovšem umožňuje situovat také do severovýchodního cípu stavby, kde se rovněž nachází sklep. Tento suterénní prostor nepravidelného půdorysu byl zaklenut později cihelnou klenbou. Konstrukce původního obvodového zdiva z lomového kamene o šířce téměř 1 metr prochází nad stávající úroveň dvora. Podlahu sklepa tvoří valouny.
Protože o podobě tvrze ani hostince nejsou až do 20. století známé žádné obrazy, plány či fotografie, odpověď na tuto otázku může přinést jedině archeologický výzkum. Podle názorů odborníků, kteří jsou se situací na Libuši pečlivě seznámeni, lze předpokládat v jižním sklepení rozsáhlé nálezy novověké keramiky. Realizace výzkumu by tak přinesla informace nejen o umístění věže.
2. Až metr silné zdivo vystupující nad úroveň terénu ze severního sklepa je možná pozůstatkem věže.
Nejstarší zápis
O libušském šenkýři se prvně dozvídáme již v rustikální fasi z roku 1716! Jedná se o přípravný materiál k Tereziánskému katastru, který byl nakonec realizován až v letech 1748 a 1757. Máme tak k dispozici hned tři seznamy hospodářů, vždy k uvedenému roku, z kterých je možné za obvyklých okolností vysledovat posloupnost majitelů usedlostí. Obvyklé okolnosti se však kunratickému panství vyhnuly i v tomto případě. Do obou katastrů byla jména hospodářů opsána z rustikální fase. Ta uvádí osm hospodářů. Sedm z nich jmenuje, další je veden jako libušský šenkýř. Hospoda na Libuši tedy byla už v roce 1716!
Více nám bohužel Tereziánský katastr o hospodě na Libuši neprozradí. A co urbariální kniha? Hostinec byl panský, a písař ho tedy až do jeho prodeje v roce 1785 nezapisoval. Ani matriky kunratického panství nepřinášejí tolik jako na jiných místech. První zápisy pro Libuš pocházejí z roku 1747.
Zajímavý je pro nás zápis z 28. 10. 1748. Kryštof Keller přichází o den stará dvojčátka, která z neznámého důvodu obě umírají. Tuto nešťastnou událost písař zaznamenal, a my díky tomu víme, že Kryštof Keller byl toho času libušským šenkýřem. Je první, o kterém to můžeme s určitostí tvrdit. (poznámka z 28.07.2008: Byl nalezen zápis o libušském šenkýři Danielu Kolibovi a jeho manželce Alžbětě z 18.12.1702! Toto je dost možná skutečně první libušský šenkýř!
28. října 1748 na Libuši: Usnuly v pánu dvojčátka, totižto Jan Jiří a Anna Kateřina, oba otce Kryštofa Kellera, šenkýře libušského, a dle způsobů katolického při chrámu páně zdejším, pohřbené odpočívají, staří byly 1 den.
Další stavební vývoj domu, jak jej určil Ladislav Valtr, pokračoval v 18. století, kdy byly zaklenuty místnosti. V jižní části tvoří stropy dvou obdélných pokojů klášterní klenby s pětibokými výsečemi. Můžete je vidět v prostorách dnešní pošty, třeba kdykoli, když z důvodu dlouhého čekání zvednete oči "v sloup".
4. Klášterní klenba v prostorách současné pošty.
Barokní zahrada
V 18. století byla také na přilehlých pozemcích založena barokní zahrada. Její vznik snad souvisí s barokní výstavbou kunratického panství za Golčů. Jan Arnošt Golč v roce 1728 rozšířil panství zakoupením dalších tří vesnic a nově nechal vystavět ves Libuš. V roce 1749 byl povolán na úřad rychtář Hála a sousedi Martin a Matěj Rudolfský, aby dosvědčili a podpisem stvrdili, že na Libuši dřív nic nebývalo než pár chalup, odkud lidé chodili mlátit do panských stodol, a později, že vrchnost sama jim okolní pusté pozemky rozdělila. Zde můžeme upozornit na to, že výše jmenovaní pánové jsou velmi pravděpodobně předkové většiny libušských, a ovšem i písnických a kunratických obyvatel. Toto tvrzení lze dokázat, vydáme-li se do minulosti vlastního rodu.
V letech 1730 - 1736 dal Arnošt Golč přestavět gotický kostelík na barokní a ve stejném stylu nechal upravit zámek s dvorem. V roce 1730 také nechal za zámkem zřídit a obezdít barokní zahradu, která je dodnes skrytou chloubou Kunratic. V bakalářské práci o kunratickém kostelu se Andree Přecechtělové podařilo odhalit pravého autora této barokní přestavby! Namísto známého a v literatuře stále uváděného stavitele Tomáše Haffeneckera jím byl ve skutečnosti Václav Špaček.
Libušská zahrada se bohužel nedochovala, její půdorysný rozsah je ještě jasně patrný z mapy stabilního katastru (viz. obr. č. 1 v U nás č. 4/2008). Během druhé poloviny 19. století ustupuje ve prospěch hospodářského dvora. Její zbytky můžeme částečně sledovat také na barevném plánu k přestavbě domu z roku 1940. Dodnes jsou zachované zbytky obvodových zdí s typicky ústupkovitě formovanými nárožími. Poslední z nich, které se ještě dochovalo, v nedávné době částečně opravil a zajistil jeho nový majitel. Zeď, která je vyfotografována v Knize o Libuši a Písnici a nedopatřením vydávána za pozůstatek tvrze, je ve skutečnosti zbytkem domu postaveného v polovině 19. století.
6. Poslední z původních zakulacených nároží barokní zahrady z 18. století. V roce 2007 bylo vyspraveno a reparováno.
Libušský šenkýř
Další konkrétnější zprávu o libušském šenkýři máme až v urbariální knize k roku 1786. Bývalý hostinský získává od vrchnosti povolení vystavět si na Libuši dům. Zdá se, že deváté stavení na Libuši získalo také čp. 9.
"Zápis Josefa Ertla na barák na panským gruntě ve vsi Libuši.
Léta páně 1786, dne 23. února, z vůle a vědomím milostivý vrchnosti na poníženou žádost Josefa Ertla, bývalého šenkýře libušského, tuto se povolení uděluje, by on sobě ve vsi Libuši na panském gruntě (tam kde někdy starý dvůr založen se nacházel) barák na svůj náklad vystavěti mohl…"
V tomto zápise se také dozvídáme jméno dalšího libušského šenkýře. Před rokem 1786 jím byl Josef Ertl. Nyní známe toto příjmení v podobě Hertl a tento rod vede hospodu na Libuši i dnes. Jmenuje se U Hertlů a nachází se nedaleko benzinové pumpy na Libušské ulici. Vraťme se ale zpátky do minulosti.
7. Dnešní pohled na čp. 9 v Libušské ulici.
"Léta a dne níže psaného…"
Těmito slovy začíná zápis k prvnímu prodeji výsadního hostince na Libuši. Od kunratické vrchnosti jej kupuje nový nájemník Josef Stejskal. Datum kontraktu však níže uvedeno není. Smlouva je tím zvláštní, že ho písař zřejmě opomněl poznamenat. Rok prodeje však snadno zjistíme. Cena hostince byla 200 zlatých. Polovinu nový majitel měl zaplatit hotově, druhou měl doplatit ve čtyřech ročních splátkách po 25 zlatých. A to počínaje příště na svatého Havla, a to bylo roku 1786. Prodej se tak musel uskutečnit nejdříve v roce 1785. Smlouva mimo jiné ustanovuje povinnost obeznámit vrchnost v případě dalšího prodeje a nutnost povolení pro prodej. Pečlivě jsou vypsány k hostinci příslušející pozemky. Jedná se o 17 strychů v orných polích, 6 strychů na louky a dále činži, která činí 50 zlatých ročně. Platit se má na svatého Jiří a na svatého Havla vždy po 25 zlatých.
Vybavení hostince
Na tomto místě se objevuje také důkladně sepsané zařízení hostince:
Na základě tohoto inventáře si můžeme udělat představu o podobě hostince. O zahradě, tvrzi ani o věži se bohužel nic nepíše ani zde.
Opět v prodeji
Neméně zajímavý je následující prodej hospody z 26. ledna 1788. Není to však dříve, než byl splacen prodej první. Josef Stejskal položil podle konečného zapsání skutečně 100 zlatých při vyhotovení kontraktu, ale druhou polovinu zaplatil jednorázově 10. srpna 1787. O půl roku později tedy prodává hospodu Václavovi Čančíkovi, a to za 330 zlatých! V druhém zápisu, však důvod navýšení ceny nelze vyčíst. Zápis je důkladnější v bodech vypisujících povinnosti šenkýře, ale již nezaznamenává nic o stavu hostince.
Ani Václav Čančík nepodržel hospodu dlouho. Již 5. listopadu 1798 ji prodává Josefu Černému, šenkýři betáňskému. K příslušenství již kromě polí náleží také: "Pár volů, 4 kusy skopového dobytka, pak 5 kop žitný slámy a 8 strychů sena, neméně s pluhem a s bránama k jeho vlastnímu a dědičnýmu užívání, držení a vládnutí." Přesto je téměř trojnásobně vyšší cena překvapivá. Hodnota hostince je dle trhové ceny 900 zlatých! Možná došlo v této době k přestavbě domu. Důvod může být ale jiný.
Velká přestavba
Ladislav Valtr datuje další stavební změny až k počátku 19. století. V klasicistním stylu byl původní objekt rozšířen severním směrem. Tím došlo ke spojení dvou původně samostatných středověkých objektům u jižního a severního sklepa. Po zastřešení valbovou střechou, která je pravděpodobně také z této doby, vznikl ve střední části nyní již jediného objektu průjezd do pozdějšího hospodářského dvora. Klasicistní úpravy se zřejmě výrazně projevily i na fasádách a umělecko řemeslných detailech. Ty se bohužel až na několik výjimek nedochovaly. Jednou z nich jsou klasicistní šambrány se zdůrazněným klenákem na třech krajních osách při nároží do ulice. V počátku 19. století byla ještě zaklenuta čtvercová místnost ve střední části budovy. Její klenbu rozdělují na čtyři díly dva uprostřed se protínající pasy vyklenuté do stlačených oblouků a vybíhající vždy od poloviny stěny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tento článek stojí za...

zarámování 16.9% (24)
přečtení 52.1% (74)
prohlednutí 11.3% (16)
přehlednutí 4.9% (7)
houby 7.7% (11)
odpověď neprošla cenzurou 7% (10)

Komentáře

1 pedestrians pedestrians | Web | 20. června 2015 v 8:32 | Reagovat

pujcky online starý plzenec :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama