U nás 05/2008 Třetí hospoda výsadní II.

14. května 2008 v 10:22 | Matěj Kadlec |  Libuš
Nečekaný nárůst ceny
Z 26. června 1805 máme k dispozici zatím poslední dostupný kontrakt o prodeji. Od Josefa Černého kupuje hospodu se vším příslušenstvím Václav Heran. K hospodě náleží pár volů, jedna

kráva, 1 vůz a pluh, 1 brána, 2 ½ kopy dlouhé slámy, 58 otýpek krátké slámy a seno na malé půdě. Též 8 strychů ovsa a 2 strychy ječmene. Dále 2 tabule, 2 lavice a 3 sklenice. Prodejní cena je tentokrát již 4960 kop zlatých, z čehož 2500 zlatých pokládá Václav Heran hned při vyhotovení smlouvy.
Prudký nárůst ceny hostince, který v rozmezí let 1785 až 1805 vzrostl bezmála 25x, zatím nebylo možné objasnit. Svůj podíl na tom může mít znehodnocení konvenční měny za napoleonských válek (ačkoli ta se projevila až po roce 1809), stejně jako stavební úpravy domu v průběhu celého období.
Václav Heran a dům čp. 1
V roce 1811 končí druhá urbariální kniha, která byla ve spolupráci s archivními pracovníky ještě dohledána. Držitele v 19. století však můžeme sledovat dále alespoň na základě libušských matrik, které jsou uloženy v Archivu hlavního města Prahy.
Dozvídáme se například, že už 10. července roku 1805 se narodila Václavovi Heranovi a Magdaleně, dceři Vavřince Šindeláře, holčička Františka. Zjišťujeme také, že Heranovi vlastnili hostinec téměř celé 19. století. V domě čp. 1 žilo více rodin, které nebyly vždy příbuzensky spřízněny, ačkoli nájemníky byli většinou děti či sourozenci majitele. To je případ ku příkladu Jana Dvořáka, mistra krejčovského, který se do domu přistěhoval zřejmě před 10. listopadem roku 1828 z nedalekých Modřan. Vzal si tehdy totiž již 24 letou Františku. O pouhé dva měsíce později, 6. ledna 1829, se novomanželům narodil syn Josef.
Dědicem hostince se však stává syn z Václavova prvního manželství s Magdalenou Kalinovou, Augustin Heran. Kdy převzal hospodu, se z matrik nedopátráme, ale bylo to pravděpodobně mezi roky 1836 a 1838, kdy Václav Heran zemřel. Přesné datum úmrtí není ani z matrik zjistitelné, neboť zápisy z let 1836 - 1841 chybí.
Indikační skica stabilního katastru z poloviny 19. století
Jediný dědic
Augustýn má společně se svou ženou Magdalenou, dcerou libušského žebráka Tomáše Birnbauma, minimálně pět dětí. Čtyři dcery a jednoho syna. Ten se jmenuje po otci Augustýn. Právě on se stane příštím majitelem hostince. Narodil se 13. února 1838 v pořadí čtvrtý ze sourozenců a je zcela nepochybně posledním držitelem domu z tohoto rodu, alespoň v mužské linii. Jeho dvě starší sestry žily po provdání v rodném domě. Tereza si 9. února 1846 vzala za manžela Václava Krumera, syna stejnojmenného sedláka z Kunratic. 7. dubna 1847 se novomanželům narodil syn, který dostal jméno po dědovi, Augustýn. Václav Krumera je v tomto zápisu uveden již jako libušský šenkýř. Další zprávy však o tomto páru nejsou známy. Možná, že se odstěhovali. U druhé dcery Augustýna Herana, Barbory, už známe i datum narození, 12. června 1833. Provdala se 13. února 1852 za mistra sedlářského z Kunratic, Františka Vodrážku. Měli spolu čtyři děti. Poslední z nich, Barbora, je narozena 23. června 1856. Po tomto datu už o Vodrážkových v souvislosti s domem čp. 1 není v matrikách zmínky. Třetí dcera, Marie, se narodila 26. března 1836. Odtud víme, že Václav Heran byl snad ještě naživu. Křížek jako symbol úmrtí se u jeho jména objevuje až při narození mladšího bratra Augustýna. Marie si vzala za manžela chodovského chalupníka Františka Pletičku a od 24. ledna 1854 o ní neslyšíme. Nejmladší ze sourozenců, Anna, se narodila 14. června 1840. Jejím mužem se stal Vojtěch Radoš, hajný ze Slavětína. Vzali se 29. října roku 1860 a právě do Slavětína možná odešli.
Také Augustin Heran mladší založil rodinu. Se svojí ženou Annou, dcerou libušského sedláka Jana Rudolského, se oženil 10. února 1857. Měli spolu podle matrik celkem osm dětí! Nejstaršího z nich dostal Augustin téměř k dvacetinám. Josef se narodil 26. února 1858. Nejmladší z dětí, jimž se manželé nebáli vybírat i netradiční jména, byla Anna Augustýna, narozená 29. srpna roku 1877. Po tomto datu o Heranových v souvislosti s domem čp. 1 zatím nemáme žádné průkazné zprávy.
Nový majitel a obyvatelé domu
Nejpozději do 13. listopadu roku 1891 hostinec změnil majitele. Byl jím gruntovník Josef Novotný z Dolních Břežan, manžel Anny Slabové, vdovy po Heranovi.
"Otec se přiženil roku 1886, hospoda byla tehdy krytá doškama, potom ji pokryly tvrdou střechou." Takto vypovídá Alžběta Nováková - Novotná. Výpověď najdeme v práci Vladimíra Kristena: K problematice bydlení lidových vrstev v příměstské zóně Prahy mezi světovými válkami. Vladimír Kristen prováděl na Libuši výzkum v letech 1975 až 1978.
V tuto chvíli je třeba upozornit, že v průběhu práce nebyly k dispozici tolik potřebné matriky oddací a úmrtní, které by přesněji vysvětlily následující události. Anna Slabová totiž nebyla tou ženou, se kterou měl Augustýn Heran mladší oněch osm dětí. Víme však, že byl jediným synem svého stejnojmenného otce, o jehož případných bratrech také z libušských matrik nic nevíme. Nabízí se tak jediné vysvětlení. Když zemřela zasloužilá matka Anna Rudolfská, Augustýn mladší se oženil znovu s Annou Slabovou. Ta si po jeho smrti vzala Josefa Novotného, který se stal novým libušským hostinským. A právě 13. listopadu roku 1891 se tomuto manželskému páru narodila dcera a pozdější dědička hospody Alžběta. V této době již nikdo z rodiny Augustýna Herana ve stavení nežil.
Co se však stalo s dětmi Heranovými? Většina z nich již byla dospělá a hostinec nejspíše prodaly a odstěhovaly se. Ne však z Libuše. Tři ze sourozenců se stali na začátku 20. století významnými libušskými husaři. Například Erazim Heran se usadil v domě čp. 27 a jeho potomci žijí na Libuši dodnes.
Na Kunratickém hřbitovu najdeme hrob také Erazima Herana.
Zápisy v matrikách narozených prozrazují od konce devadesátých let 19. století nové nájemníky hostince. K datu 3. března 1897 to byli Antonín a Magdalena Krausovi, kterým se toho dne narodil syn Antonín (8. března 1897 bohužel umírá). 26. května 1899 se narodila Emilie, dcera dalších nájemníků domu. Těmi byli řeznický dělník Jan Jelínek, původem z Votic, a jeho žena Josefa, rodem Růžičková, z Libuše číslo 39.
Na prahu 20. století
Z předchozích výčtů jmen a dat můžeme usuzovat, že v průběhu 19. století byly ve stavení dvě až tři obytné části, v nichž žilo současně kolem deseti lidí. K tomu je nutné připočítat ještě prostory samotného hostince. Zdá se tedy, že i podle matričních zápisů můžeme potvrdit závěry Ladislava Valtra o přestavbě domu na začátku 19. století.
Další stavební vývoj lze nejspolehlivěji datovat až k roku 1892, kdy byla nahrazena původní došková krytina střechy taškovou. Tu nese také z této doby ručně opracovaný krov vaznicové soustavy se stojatou stolicí, spojovaný dlaby a čepováním. Dodatečně do něj byly vloženy kleštiny, které jsou řezané a spojované kovanými šrouby. Významnou změnou byla přístavba sálu k severní fasádě, kterou je možné začlenit do poslední třetiny 19. století či na začátek století 20. V tomto období byl také nejspíše zrušen průjezd se segmentovitě zakončeným portálem ve střední části objektu.
Roku 1905 máme z pozemkové knihy potvrzeny Josefa a Annu Novotné jako majitele hostince. V této době už jistě nesl název U Novotných.
Na Úřadě městské části Praha-Libuš se nacházejí celkem tři pozemkové knihy. Krom uvedené jsou zbylé dvě nedatované, jedna z nich se hlásí k roku 1952 jako opis originálu, druhá podle předtisknutého archu nemůže být starší, než z roku 1907. Pokud ovšem všechny tři knihy nejsou pouhými opisy. V knihovně místního úřadu by totiž originály uloženy být neměly.
Čp. 1 jako místní centrum
16. dubna 1927 se usneslo osadní zastupitelstvo obce Libuše podat nadřízeným úřadům žádost o rozloučení s obcí Kunratice. Od této doby až do osamostatnění Libuše zastávalo funkci osadního starosty pět pánů, mezi nimi také Josef Novotný. V jeho hostinci se úřadovalo ještě koncem roku 1930, kdy obec zakoupila dům pro obecní úřadovnu a zasedací síň.
V roce 1934 je zaznamenána v místní kronice adaptace hostince U Novotných. "Budova byla prodloužena, sál upraven a parketován. V prodloužení budovy zřízeno bylo vhodné jeviště, kde bude Dramatický odbor S.K. Libuš pořádat divadelní představení." Tak píše místní kronikář František Kaplánek. Novodobé stavební úpravy však měly spíše devastující charakter. V padesátých letech 20. století byla v rámci utilitární opravy domu odstraněna až na výjimky veškerá ostění oken a dveří a historické výplně. Součástí přestavby byly změny převážně v severním prostoru objektu s přístavky do dvora, které byly později strženy.
Ideální podoba pro rekonstrukci domu čp.1. Nákres západní strany domu (do Libušské ulice) ze září 1940.
V majetku místního národního výboru
18. listopadu 1960, nabytím právní moci, přechází majetek Alžběty Novotné-Novákové do socialistického vlastnictví. Vyvlastnění proběhlo na základě vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 88/1959, § 11, ve prospěch československého státu, konkrétně Místního národního výboru na Libuši. O této vyhlášce podrobněji mluví důvodová zpráva návrhu "Zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd" z roku 1990. V ní
předkladatelé zdůvodňují, proč má být zákon vydán a co napravuje.
"V celé republice bylo převedeno z vlastnictví fyzických a soukromých právnických osob celkem asi 70.000 nemovitostí do socialistického vlastnictví (státního, družstevního apod.). Šlo o malé vesnické hostince, prodejny, restaurace, činžovní domy s provozními místnostmi,
menší provozovny autoopraven, truhlárny, lakovny, sklady a další, jakož i pozemky... s odůvodněním, že jde o likvidaci poslední soukromokapitalistické hospodářské základny, odstranění nežádoucích bezpracných zisků občanů a likvidaci nežádoucích nájemních poměrů mezi socialistickými organizacemi a soukromníky... Za převážnou většinu nemovitostí měla být náhrada vyplacena podle zvláštního předpisu, který však nikdy nebyl vydán."
Další stavební změny
V sedmdesátých letech už nese hostinec název U Slabů. Po roce 1975 je pro potřeby pošty vybourán vchod na místě okna v jižním průčelí domu. Obě změny jsou patrné z dobových fotografií. Zdá se, že komunistická strana si historického objektu příliš nepovažovala. Také libušská kronika v těchto dobách mlčí, a to nejen o domu čp. 1. Snad prozradí více dvě obsáhlé složky ze stavebního úřadu v Modřanech, jež nebyly dosud zkoumány.
Písemné záznamy uložené na Libuši promlouvají až k podzimu roku 1994 a jsou nejspíše spojené se zřízením prodejny optiky ve střední části domu.V roce 1997 byla hospoda U Slabů rekonstruována a posléze dostala jméno U Radnice. Její působení však nemělo dlouhého trvání. 15. ledna roku 2004 je hostinec uzavřen. Výstižně mluví záznamy pořízené při ukončení provozu restaurace: "Pronájem - roku 2003 - 22 500,- a to bylo málo!"
Po více jak 288 letech končí nepřetržitý provoz hostince, který zde působil minimálně od roku 1716. Libušské čp. 1 je zcela jistě nejstarším stavením v obci. Je to také jediný dům, jehož dějiny můžeme v celém širokém okolí průkazně klást již do středověku. Archeologické nálezy z tohoto místa by jistě nezklamaly! A možná objevíme i ústí tajné chodby. Dnešní stav domu je však neradostný. Je to pouhé čtyři roky, co hostinec ukončil provoz. Na zdech ještě visí jídelní lístek, na internetu je stále v katalogu firem otevírací doba s adresou a telefonem. Ale prostory hostince dnes nebezpečně rychle chátrají. Jeho budoucnost je však v našich rukou!
Příští výprava proto nebude jen do minulosti, ale podíváme se také do zrcadla naší přítomnosti a na perspektivy časů budoucích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tento článek stojí za...

zarámování 17% (24)
přečtení 51.8% (73)
prohlednutí 11.3% (16)
přehlednutí 5% (7)
houby 7.8% (11)
odpověď neprošla cenzurou 7.1% (10)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama