Geografický horizont našich předků I.

10. srpna 2008 v 23:30 | Matěj Kadlec |  Rodokmen
Žijeme v 21. století s neuvěřitelnými možnostmi, které nám přináší například internet. Zajímá-li nás, jaké je počasí v Číně, nebo jak vypadá staveniště WWC na Manhatonu či dopravní situace v Praze, není to problém. Stačí zadat příslušné výrazy do vyhledávače a vše máte jako na dlani. Jakékoli informace si přejeme, máme téměř okamžitě. Jak na tom ale byly naši předkové v 18. století? Co věděli o dění ve svém okolí a co o sousedních zemí? Jaká byla jejich informovanost? Jaký byl jejich geografický horizont?
Na to se pokusíme odpovědět v následujícím článku, který vychází a výbírá to nejpodstatnější z knihy Barbory Mlynaříkové, Geografický horizont prostého člověka v Čechách v letech 1740-1830. Dozvíme se, jak obtížné je mapovat tyto neprobádáné vody a co tyto obtíže způsobuje. Zjistíme, že farář nebyl vždy jen kazatelem v kostele a poznáme kam až sahá historie novin či poštovních služeb. Dveře do minulosti jsou pootevřeny...

Geografický horizont našich předků
Geografický horizont našich předků, neboli jejich rozhled do okolí bydliště je velmi silně spjat s jejich povoláním a tedy i s postavením ve společnosti. Z dnešního hlediska bychom řekli, že souvisí se sociální vrstvou. Ačkoli sedláci či chalupníci až do 19. století neměli ke svému rodnému obydlí žádný citový vztah, nemohli se stěhovat. Šlechta kvůli nedostatku pracovní síly připoutávala poddané k půdě slibem člověčenství, které dnes zveme nevolnictví. Bez svolení šlechty se nesměli nejen stěhovat (i v rámci panství), ale ani ženit či vdávat a navštěvovat školy. Na rozdíl od šlechty neměli prostí lidé žádná privilegia a byli považováni pouze za objekt, nikoli za subjekt práva.
Naproti tomu šlechta, zvláště ta nejvyšší, byla světaznalá. Synové nejvlivnějších pánů cestovali v rámci svých studií po Evropě, kde za doprovodu svého vychovatele navštěvovali univerzity a především jednotlivé dvory. Tam získávali pro svoji budoucnost důležité kontakty a známosti. Jsou různé druhy pramenů, z kterých o rozhledu pánů i rytířů dozvídáme. Můžeme k nim počítat korespondence, deníky, dopisy a listy mezi vrchností. Okrajově pak písemnosti vzniklé z činnosti zemských sněmů, vrchnostenských kanceláří, z vedení velkostatku atd. Některé vešli i v obecnou známost, jako například cestopis Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (Cesta do Benátek a Egypta)[1].
Jaké prameny se nám však dochovali o geografickém rozhledu poddanského lidu? Jediný zdroj informací nám podávají prameny, které můžeme souhrnně nazvat paměti. Jsou to, kroniky, které autor psal buď retrospektivně nebo bezprostředně (nejčastěji kombinace obou způsobů), vzpomínky, které zpravidla již nemají povahu kronikářských zápisů a poznámky, které si pisatel poznamenává pro upamatování nějaké informace (např. v kalendářích). Jsou to tedy prameny přímo z pera venkovanů, kteří jsou zváni lidovými písmáky. První díla tohoto typu vznikají v průběhu 17. století a ve větším měřítku od počátku 18. století. Zejména z obsahu "lidových" kronik se můžeme pokusit rekonstruovat přehled prostých lidí o dění v bližším i vzdálenějším okolí jejich bydliště.
Literatura
Prací, které se zabývali tímto tématem není mnoho. Ačkoliv mezi dostupnou literaturou nechybí návody na psaní obecních či rodinných kronik, vydávané zejména v období první republiky, nezabývají se historií písmáctví a soustředí se především na samotnou strukturu díla (Václav Černý - Kronikář, Drahomíra Stránská - Příručka lidopisného pracovníka)[2] Publikace, které se dějinám písmáctví věnují, probírají často původ autora, jeho zdroje (bible) a zabývají se jednotlivými tématickými oblastmi (hospodářství). Ačkoli se velmi zblízka dotýkají tématu samotného územního rozhledu písmáka, místa o kterých vypráví nezmiňují (Bedřich Slavík - Písmáci selského lidu, František Kutnar - Cesta selského lidu ke svobodě). Na základě této skupiny se tedy nedá vyvozovat geografický rozhled obyvatel ani samotného písmáka. Nezbývá, v tomto případě, než pracovat přímo s prameny, popřípadě edicemi. Některé z písmáckých kronik již byli vydány. Příkladem může být Vavák[3]
Dalším souborem, kde by se dali očekávat informace o rozhledu poddaných jsou práce o konkrétních vesnicích s detailním popisem včetně obyvatelstva. Tyto sondy však prokázali, že z ostatních pramenů, jako jsou katastry, pozemkové knihy, matriky a další se o přehledu obyvatelstva o okolním dění nic nedozvídáme. (Petra Bauerová - Lhota - pohled do života jedné vesnice, Zdeněk Háza - Lidé na panství Nový Kunstberk, 1595-1745, Pavel Mráz - Obyvatelé Velkého Dřevíče v pramenech 17. a první poloviny 18. století)
Knihy, které by se dali nazvat syntézami, tvoří další skupinu, v které můžou být informace o poddaných. Ač stručněji, zmiňují se především o právním postavení venkovského obyvatelstva. Pro účel této práce lze okrajově čerpat i z knihy Josefa Války - Dějiny Moravy.
S předchozím souvisí publikace, které by pojednávali o dějinách pošty, dopravy, tisku a rozšíření novin nebo způsobu, kterým se dávali na vědomost například císařské patenty.
O tom nás spravuje například kniha Mileny Beránkové - Dějiny československé žurnalistiky.
To už ale zmiňuji publikace, z kterých vychází i autorka u nás jediné knihy, která se přímo zabývá rozhledem obyvatelstva, Barbora Mlynaříková - Geografický horizont prostého člověka v Čechách v letech 1740-1830.
Ostatní publikace, které jsou uvedeny ve výběrové bibliografii (Lumír Dokoupil a spol - Přirozená měna obyvatelstva českých zemí v 17 a 18. století, Jan Janák a Zdeňka Hledíková - Dějiny správy v českých zemích do roku 1945, Martin Rheinheimer - Chudáci, žebráci a vaganti: lidé na okraji společnosti) bohužel k danému tématu nic zásadního nepřináší.
Vznik a vývoj lidového kronikářství
Jak již bylo řečeno, první pamětní zápisy se objevují v průběhu 17. století.
Následující vývoj společnosti pak zájem venkovských samouků podpořil a v 18. století, zvláště pak ve čtyřicátých letech, se objevují stále ve větším měřítku. V této době se již jedná o soustavně psané kroniky. Vrcholem písmáctví je přelom 18. a 19. století až do roku 1848. Poté se již výskyt pramenů lidové provenience pomalu vytrácí, až na konci 19. a začátkem 20. století mizí.
Proč se ale písmáci objevují právě až v 17. století? Starší literatura vykládá vznik lidového kronikářství touhou prostého člověka po české literární produkci v době, kdy česká literatura i české knihy obecně byly z různých důvodů nedostupné. Tento názor zastává například A. Robek nebo O. Nahodil. Je to však tvrzení dnes překonané. Doba baroka nebyla takovou dobou "temna", jak ji líčí Alois Jirásek. Dalším vysvětlení je potřeba člověka literárně tvořit, jež vychází z písmácké tradice. Tento názor patří Františku Kutnarovi. Možnými výklady jsou také snaha po uvolnění sociálního napětí, které se neustálými střety sociálních vrstev v souvislosti se překotnými změnami neustále stupňovalo. Vypořádání se s doléhající skutečností a navázání vztahu k širšímu okolí. Opět František Kutnar.[4]
Barbora Mlynaříková však nejvyšší váhu přikládá doposud opomíjenému faktu, že zmíněné změny se udály velmi rychle za sebou a byli natolik radikální, aniž by si to prostý člověk byl schopen uvědomit a pochopit jejich smysl, příčiny a důsledky. Nebyl na ně vlastně ani připraven, a protože byl konfrontován neustále s něčím novým a neznámým, je zcela přirozené, že byl nucen nad tím vnitřně přemýšlet. Výsledkem jsou pak více či méně obsáhlé záznamy, které souhrnně označujeme jako paměti.
Zájem o sociální dění tedy vznikal v lidovém prostředí tehdy, když některé události vyrušili prostého člověka z každodennosti a dotkli se ho svými bezprostředními následky. Člověk pak pocítil toto mimořádné dění zaznamenat. Mnoho zásadních změn, jak uvádí Mlynaříková, proběhlo právě ve 40. letech 18. století, kdy zároveň s dynamizací modernizačních proměn se ve stále větším měřítku začínají objevovat lidé, kteří tyto proměny přímo či nepřímo zaznamenávají. Jednou z těch proměn však zajisté byla také narůstající gramotnost obyvatelstva, jako důsledek reformační činnosti za vlády Marie Terezie.
Událostmi, které vyruší prostého člověka v jeho pravidelném životě, jsou například přírodní katastrofy: potopy, krupobití, požáry a nebo sucha. Mohou to být stejně tak nevěrohodné senzace, jako společensky závažnější události. Mezi ty druhé spadá i válka a informace o ní. Ale cožpak třicetiletá válka nebyla rovněž mimořádnou katastrofou pro naše země? Přesto jsou nám první písmácké paměti známy až z pozdějších dob. Zřejmě to skutečně souvisí se vzděláním a uměním číst a psát.
První dochované záznamy se vyskytovali na deskách modlitebních knížek, biblí, kalendářů či na jejich nepopsaných listech. Zpočátku byly zaznamenávány nejdůležitější rodinné údaje, jako jsou data narození, křtu, sňatku, úmrtí, pohřbu rodinných příslušníků. Velmi časté jsou také záznamy o počasí a hospodářské údaje, což spolu samozřejmě souvisí. Většinou se jedná o zprávy o nepřízni počasí a jeho důsledků pro úrodu a následném stavu obilí a s tím souvisejících cenách na trhu. Důležitou informací byl pro hospodáře stav dobytka včetně jiného stavu dobytka. Záznamy týkající se počtu dní březosti chovaného zvířectva, zejména předpokládaná data otelení krav, se pečlivě psala. Dalšími údaji mohli být různé výdaje rodiny, údaje o mzdách a vyplácení čeledi, různé dávky a berně, nákupy, výdaje za pohřby a také počet odpracovaných robotních dnů. Pranostiky a různé pověry a samozřejmě již výše zmíněné katastrofy.

[1] HARANT Z POLŽIC A BEZDRUŽIC A NA PECE, Krištofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce Cesta z království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v pusté Arabii. Praha: V kommissí u Františka Řivnáče, 1855.
[2] Více informací o zmiňovaných publikací je v části bibliografie, kde jsou řazeny abecedně.
[3] VAVÁK, František Jan: Paměti Františka J. Vaváka souseda a rychtáře milčického: z let 1770 - 1816. Praha: Dědictví dv. Jana Nepomuckého, 1910.
[4] MLYNAŘÍKOVÁ, Barbora: Geografický horizont prostého člověka v Čechách v letech 1740-1830. Praha: Etymologický ústav AV ČR, 2001. str. 32-36.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám tyto stránky? Oznámkujte jako ve škole...

známkuji za 1 42.1% (444)
známkuji za 2 14.3% (151)
známkuji za 3 13.9% (147)
známkuji za 4 11.6% (122)
známkuji za 5 18% (190)

Komentáře

1 scorbin scorbin | Web | 22. června 2015 v 10:36 | Reagovat

nebankovní půjčka online raspenava ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama