Libuš a Písnice – Dvě různá panství

13. srpna 2008 v 21:54 | Matěj Kadlec |  Libuš
První článek seriálu "Z dějin Libuše", jehož další pokračování dala základ těmto stránkám, vyšel v říjnu loňského roku (10/2007) v časopise U nás. Jeho redaktorka Hana Kolářová k němu napsala tento úvod:
Ano, historicky Libuš patřila pod kunratické panství a Písnice pod břežanské. Až doba nedávno minulá nás spojila vjedno. Jaké dějepisecké potíže s tím souvisejí a co s tím hodlá udělat, píše exkluzívně pro časopis U nás student historie na Masarykově univerzitě v Brně Matěj Kadlec. A také prosí: "Hledám pamětníky, historické doklady a prameny pro zpracování dějin Libuše a Písnice!"

Toto je ona! Urbariální kniha založená roku 1688. Z ní se dozvídáme první jména obyvatel Libuše!
Jsou tomu necelé dva roky, co v ediční řadě Knihy o Praze vyšla publikace s názvem Kniha o Libuši a Písnici. Jedná se o vůbec první oficiální práci věnovanou naší městské části. Její autor Eduard Škoda byl nucen do širokého záběru své knihy čerpat informace především z nezpracovaných pramenů místního úřadu a ze zápisů z několika kronik, z nichž ta libušská zdaleka není úplná. S pomocí zdejších obyvatel se však podařilo vytvořit dílo, kterému právem náleží místo v našich domácích knihovnách.
Avšak zpracovat podrobně dějiny obou obcí v tak krátkém čase, který byl k dispozici, nebylo možné. Obzvláště, když se jedná o obce, z nichž každá spadala v minulosti pod správu jiného panství, jak je tomu v případě Libuše a Písnice. Zatímco Písnice patřila pod panství břežanské, které od roku 1715 přináleželo k Arcibiskupství pražskému, Libuš náležela pod panství kunratické. Z tohoto důvodu máme k dispozici různé historické prameny a různý stav jejich dochování. Pro Písnici jsou jako historické prameny dostupné urbáře (soupisy vrchnostenských důchodů z poddanských usedlostí) a pozemkové knihy již od roku 1580! Všechny je s profesionalitou historika přepsal, zpracoval a kresbami doplnil někdejší písnický kronikář Josef Jeřábek. Tři díly dějin Písnice jsou přístupné v knihovně naší městské části. (pozn. 1. z 12.08.2008. Kroniky uloženy u kronikáře v prostorách úřadu MČ Praha -Libuš.) První díl obsahující léta 1317 - 1848 je navíc již digitalizován, a to díky Magdaleně Novotné z Písnice.
Jedna z mnoha kolorací kronikáře Josefa Jeřábka prozrazuje dokonce vzniku kroniky. (Existují asi tři originály - Bohatě kolorovaný rukopis je v okresním archivu Praha západ. Jeden strojopis, z kterého je i tato ukázka, byl věnován Františku Novotnému z Písnice. Existuje minimálně ještě jeden kus, který vlastní některý z přátel někdejšího písnického kronikáře.)
A jak je to s dějinami Libuše? I zde máme pamětní knihu. Po osamostatnění obce od Kunratic dne 30. března 1930 ji založil kronikář František Kaplánek. A tímto datem také začínají pamětní zápisy, které zpřetrhala druhá světová válka. Zápisy z této doby byly dopsány alespoň dodatečně, ovšem z následujících desetiletí jsou zprávy jen kusé, anebo chybí zcela. Od 1. července roku 1974, kdy byly obě obce sloučeny, se tento stav týká také Písnice. A opět je nutné vyzdvihnout Knihu o Libuši a Písnici, která kroniku porůznu doplňuje a později na ni navazuje. Co se nám tedy dochovalo za doklady o dobách, kdy Libuš coby osada náležela kunratické vrchnosti? Ani kunratická kronika nesahá hlouběji do minulosti než k roku 1914. Eduard Škoda měl mezi svými podklady jediný zdroj informací, a to stavebně historický průzkum a architektonické vyhodnocení objektu bývalé středověké tvrze, dnešního domu v Libušské ulici čp. 1. V současnosti v něm sídlí pošta a optika. Prostor bývalé restaurace U Radnice je prázdný. Pod výlohou optiky najdeme malé okénko vedoucí do starého sklepení, které má bezpochyby středověké základy! Ačkoli nejstarší zmínka o libušské tvrzi pochází z roku 1321, máme jen málo informací o osudech místních obyvatel.
Žlutě zvýrazněné je nenápadné okénko, při Libušské ulici za nímž se skrývá 700 let staré sklepení.
Odlišné poměry, události i agenda na kunratickém panství způsobily, že doklady, které se nám dochovaly, nesahají hlouběji než do roku 1688. Tehdy byla založena první urbariální kniha, která jediná odhalí mnoho zapomenutého. Ani matriční záznamy neprozradí více. Jsou sice psány od roku 1704, ale Libuš je v nich vedena až od roku 1747. Nepomůže bohužel ani známý tereziánský katastr. Z těžko odůvodnitelných pohnutek tehdejších úředníků byly údaje pro roky 1748 i 1757 opsány z přípravných materiálů ze začátku století! Přesto se v archivních dokumentech dochovaly záznamy, ve kterých lze najít překvapivé informace. Mnoho z nich zpracoval již na začátku 20. století kunratický učitel a historik Malé Strany Cyril Merhout. Kniha Čtení o Novém hradu a Kunraticích i zde nahrazuje kroniku a je přístupná v místní knihovně. (pozn. 2 tamtéž) Avšak o Libuši a ostatních osadách a vsích v panství se zde dozvídáme jen okrajově. Zjišťujeme však, že Libuš byla ve středověku samostatnou vesnicí!
Výřez z I. vojenské mapování - josefské 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800.
Libušské dějiny jsou z těchto důvodů téměř neznámé. Proto jsem se rozhodl, v rámci své bakalářské práce s názvem Na libušské tvrzi, zpracovat veškeré prameny a literaturu, které se o obci zmiňují. Pod vedením profesorů na Masarykově univerzitě v Brně, kde studuji obor historie, jsem měl možnost znovu objevovat naši minulost a společně s ní mnoho zajímavých zjištění, která připravuji ke zveřejnění v dalších číslech časopisu U nás. První příspěvek bude věnován středověké Libuši a jejím pověstem. Bude pojednávat mimo jiné o pověstné tajné chodbě Václava IV. z Nového hradu v Kunraticích na libušskou tvrz. Pro další čísla časopisu se pak chystá článek o novověké Libuši. Na základě matričních zápisů bude připraveno pojednání o demografi i a husařské tradici a samostatný díl se bude věnovat také nejstaršímu libušskému domu čp.1. Podobnou sérii článků by si samozřejmě zasloužila i Písnice.
Zpráv ze starých časů však stále není dostatek. I pro 20. století chybí cenné údaje, které snad jsou stále mezi pamětníky. Ledacos mohou prozradit také staré fotografie. Dovolte mi proto, abych vás požádal o pomoc v hledání dalších pramenů a zpráv o minulosti naší městské části.
Dům čp. 1, zvonicka a naves v z pohledu Libuše zrejme ve 20. letech minuleho stoleti.
Takové informace zpracuji jednak do práce magisterské (pozn. 3. Téma práce zamítnuto), ale také do dalších článků v časopise. Vítaná je také jakákoli pomoc v digitalizování libušských a písnických kronik a dalších pramenů, jejichž příprava by se tímto velmi urychlila.
V dosavadní práci s těmito historickými prameny vyšla najevo i takováto zajímavá skutečnost. Libušské a písnické rody jsou dnes díky sňatkům v minulosti natolik propleteny, že je možné uvažovat o vzdálené příbuznosti mezi námi všemi! Například již zmiňovaná Magdaléna Novotná je moje příbuzná v sedmém pokolení!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tyto stránky? Oznámkujte jako ve škole...

známkuji za 1 42.1% (444)
známkuji za 2 14.3% (151)
známkuji za 3 13.9% (147)
známkuji za 4 11.6% (122)
známkuji za 5 18% (190)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama