Váš rodokmen - Články

Váš rodokmen

Sun, 24 May 2009 22:42:04 +0200

Chcete znát historii vašeho rodu, rodiny či příjmení? Sháníte originální dárek pro své příbuzné a známé? Zajímá vás váš původ? Nechte si vyhledat své předky v podobě rodokmenu nebo vývodu a nechte si jej vytisknout a zarámovat. Více informací najdete zde: Nabídka genealogických rešerší a zde: Další rodopisné služby.

EnglishDeutsch

Ukázka: Barvy, písmo, tvary a vzhled tabulek i pozadí plakátu lze libovolně upravovat tak, aby vyhovovalo vašemu estetickému cítění. Plakát na tisk dodám v požadovaném formátu, od JPG, přes BMP až po PDF, dle vašeho přání.

Na pozadí je pravděpodobný nejstarší strom České republiky Klokočovská nebo též Karlova lípa. Spatřit ji můžete na návsi obce Klokočov, jež leží nedaleko sečské přehrady. Mapu s více informacemi najdete například zde.

Křižovatka před ZŠ Meteorologická (Fotohádanka III.)

Sat, 23 May 2009 23:50:09 +0200

Stavba křižovatky ulic Meteorologická, Novodvorská a Generála Šišky v roce 1975. (Č. 1 v plánku označuje místo, odkud byla zachycena historická fotografie otištěná v minulém čísle časopisu U nás. Č. 3 v plánku označuje další historický záběr.

Poslední dobou často diskutovaná křižovatka před školou v roce 2008 (č. 2 v plánku). Problémy činí především neobvyklé dopravní přednosti a bezpečnost chodců v dopravě.

Fotografie, které uvádím v tomto stručném článku dokumentují především stavbu a dnešní podobu křižovatky před základní školou Mateorologická. Tato křižovatka, která zapříčinila koncem minulého roku dokonce vznik petice Za bezpečnější přecházení ulice Generála Šišky, byla postavena kolem roku 1975. Více informací o místě v poslední době nemálo diskutovaném se dozvíte na veřejném diskusním fóru pro městskou část Praha-Libuš (http://groups.google.com/group/Praha-Libus).

Historický letecký snímek prostoru křižovatky.

Návrh nové podoby křižovatky.

U Tří svatých (Fotohádanka II.)

Sat, 06 Dec 2008 12:22:16 +0100

Autobusová zastávka, která nese jméno U Tří svatých, je možná známá i mladším generacím. Leží sice již na katastru Kunratic, hned za kruhovým objezdem ulic Vídeňská, Dobronická a K Libuši, ale představuje zajímavé místo i pro naší městskou část.

U Tří svatých - celý snímek. Foto archiv Jindry Hnátkové

Z této křižovatky tedy pochází snímek fotohádanky, který jméno zastávky vysvětluje

Někdejší císařská a později státní silnice Vídeňská, známá o něco dále za Prahou také jako "Stará benešovská", bývala důležitou cestou z Prahy do Vídně. O její historii se poprvé dozvídáme již v souvislosti se stavbou Nového hradu v letech 1411-1413. Zmínku učinil Cyril Merhout ve své knize Čtení o Novém hradě a Kunraticích: "…jen na pražské silnici pomalu kolébal se plný kupecký vůz, jemuž betáňský kovář přehlédl koně a šenkýř bodrého vozku". Ovšem tento až nápadně podrobný popis autora jinak významné místopisné knihy nemůžeme brát zcela vážně. Z kterého pramene čerpal informace totiž v knize neuvádí. (Aktualizace: Josef Emler ve své edici Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moravice. Pars III, Annorum 1311 - 1333 uvádí tuto cestu již k roku 1328.)

Desky zemské (166/F18) jsou uloženy v Národním archivu.

O to cennější je pro nás stejně podrobný popis zdejšího okolí z roku 1588, který máme k dispozici z originálu zemských desk uložených v Národním archivu. Dozvídáme se zde nejen o královské cestě, ale i o vzhledu celého širokého okolí. Zemský úředník Jan Římský navštívil kunratické a cholupické panství, aby vyšetřil spor o pozemky s modřanskými sedláky a podrobně zaznamenal i podobu námi sledované křižovatky: "Nejprve veden jsem byl od lidí dole poznamenaných silnicí, která od Prahy jde k rybníku královskému k Kunraticím náležitému. I přiveden jsem byl až k Božím mukám jedouc od Prahy na rozcestí. Od kterýžto Božích muk jsou jedna cesta do Kunratic a druhá přímo k rybníku královskému a třetí proti tymž Božím mukám uhejbajíce na pravou ruku."

Možná, že tento snímek je vůbec nejstarší ze všech. Mezi křížem a Marií stojí blíže neurčený pamětní? "sloup". Že by původní boží muka? (:-) )

Protože víme, kde ležel Královský rybník, víme také, že se jedná o křižovatku U Tří svatých. Již tehdy zde stávala boží muka, nebo se zde tak alespoň říkalo. Tento název je v podvědomí dodnes. Boží muka, což jsou zpravidla drobné stavby tvaru sloupu nebo pilíře, lze vidět i v naší městské části. Nedávno restaurovaná památka se nachází na návsi v Písnici. Místo křižovatky má ale ještě třetí název. Sousoší U Tří svatých se totiž říkávalo také sousoší kalvárie, což znamená buď místo velkého utrpení, a nebo v našem případě, místo s uměleckým zobrazením ukřižování Ježíše Nazaretského.

U Tří svatých v roce 1962. Foto Josef Friedrich. Z archivu kunratického kronikáře a historika Zděnka Zemana.

Podívejme se tedy na podobu samotného sousoší, které zde v 18. století nechala vystavět nejspíše zbožná hraběnka Golčová. Původně zde byl jen dřevěný kříž s klekátkem po jehož stranách stávaly pískovcové barokní sochy vysoké asi 2,1m. Vlevo to byl sv. Jan Křtitel a vpravo sv. Marie. Později byl kříž nahrazen kamenným a stejně jako sochy umístěn na podstavec. Kolem soch byly vysazeny lípy.

V této podobě již máme sousoší zachycené na fotografii z hádanky, která je asi 60. let stará. Jak se ukazuje, tři svatí stály na levé straně Dobronické silnice ve směru na Libuš. V pozadí tak můžeme spatřit domy v Paběnicích.

Detail: Torzo sochy sv. Marie.

Na dalším snímku z roku 1962 vidíme již zdevastované sochy, které později zmizely úplně. Proč nebylo o památku postaráno zůstane nejspíš napořád nepochopeno. Dnes je toto místo prázdné. Snad se z osudu tohoto pietního místa poučíme, abychom si více vážily historických památek v našem okolí dochovaných.

Kolo kolo mlýnský?... Zdá se, že cyklistika není dominantní způsob přepravy v MČ Praha-Libuš.

Za spolupráci, informace a fotografie děkuji kunratickému kronikáři Zdeňku Zemanovi.

Za soutěžní foto a podmět k článku děkuji paní Jindře Hnátkové.

Libušská náves (Fotohádanka I.)

Sat, 06 Dec 2008 11:37:18 +0100

Otázka, zda je libušská náves, náměstí či náměstíčko, jak je křižovatka ulic Libušské a Dobronické někdy nazývána, stále v centru dění, je dnes velice aktuální. Na tradiční střed jedné z obcí naší městské části se ptal také nedávný dotazník Úřadu MČ Praha-Libuš: Kde byste uvítal(a) centrum městské části? Výsledky dotazníkového šetření, které řešilo spokojenost občanů s místním společenstvím naleznete stránkách www.praha-libus.cz a www.timur.cz.

Libušská náves v místě před domem čp. 5 z fotografie. Jak vyplývá ze staré fotografie za jejíž poskytnutí děkuji p. Vodrážkovi z právě řečeného domu, křižovatka ulice Libušské a Dobronické zřejmě sloužila jako libušské centrum.

Není známo, při jaké příležitosti se lidé před bývalou pekárnou U Vodrážky shromáždili, dokonce neznáme ani rok pořízení snímku. Možná, že někdo z vás poznal nejen místo z fotografi e, ale mnohem více. Budeme rádi, když nám dáte vědět.

Jestli se zde jedná o tradici, můžeme pátrat nahlédnutím do minulosti a podívat se na dějiny tohoto místa, alespoň co nám prameny dovolí.

Pro období středověku je velmi málo zpráv nejen o libušské tvrzi a prostranství kolem ní, ale i o samotné Libuši. Můžeme snad odkázat na přílohu z časopisu U nás (11/2007), která pojednává o tomto období, avšak nikoli bez výhrad. Prohlubováním poznatků o dějinách naší městské části se ukazuje, že je třeba některé předchozí závěry ještě prověřit. Zdá se totiž, že Libuš zanikla dávno před třicetiletou válkou (1618 - 1648).

Ani po obnovení Libuše v roce 1688 nemůžeme vývoj tohoto prostoru nijak konkrétně sledovat.Víme, že Libuš lze v typologii vesnic zařadit mezi komunikační vesnice. To znamená, že domy v obci vyrůstaly podél silnice, a nikoli kolem náměstí či, v případě vesnice, kolem návsi. Libuš měla po celé 18. století pouze osm stavení, z nichž pouze čp. 1, 4 a 5 dosahovala hranice dnešního prostoru odbočky na Kunratice. Teprve zástavba století devatenáctého uzavřela nepravidelný půdorys kolem křižovatky.

První známá podoba tohoto místa pochází z mapy stabilního katastru z let 1817 - 1843. Jak ukazuje barevně otištěný výřez této mapy v U nás (04/2008 na str. 2), je součástí návsi také malý rybníček, či spíše nádržka. Bližší informace o ní však nemáme.

Po první světové válce se tento prostor stává skutečným centrem obce. Bylo to z velké míry způsobeno hostincem U Novotných, kde se hrály divadelní hry místních spolků. Sokolové v sále hostince, ještě před vystavěním sokolovny, také cvičili. Sportovní klub (SK) Libuš sem na začátku roku 1931 přesídlil z Jalových dvorů a byly zde odbývány pravidelné týdenní schůze. Libušští fotbalisté se právě sem chodili převlékat a hostinský Josef Novotný pronajal potřebný pozemek na hřiště. To stávalo přibližně v místech dnešní ulice Kolektivní. Také zástupci obce, mezi které hostinský patřil, měli v domě čp. 1 úřadovnu. Zpravuje nás o tom všem libušská kronika, kde je např. poznamenáno: "V červenci 1930 začalo se samostatně úřadovati v domě Jos. Novotného čp. 1. Úřadovna byla k tomu účelu zdarma propůjčena, do doby až se podaří obstarati vlastní budovu pro obec, ve které bude zřízena definitivní úřadovna." Domek obec zakoupila ještě téhož roku. Jednalo se o dům v Libušské ulici čp. 81, kde sídlil úřad ještě nedávno. Dnes dům slouží především jako zázemí hasičů a holubářů.

Další podobu náměstíčka nám ukazuje plánek k přestavbě domu čp. 1 z roku 1940. Vidíme, že zvonička byla více vystrčená do Libušské ulice a v prostoru dnešního parkoviště před úřadem stálo nějaké stavení. Údajně patřilo Fóglovým a dle pamětníků zde byl koloniál p. Fendrycha, pí. Kukalová zde mandlova prádlo a dále se zde nacházela prodejna zmrzliny a holič. V těchto místech stál také kolotoč, když přijela pouť. Pouť se prý táhla od čp. 7, kde se říká Na rybníčku až ke křižovatce na Kunratice. V čp. 5 byla pekárna a v domě vpravo od ní řeznictví.

Jak můžeme usuzovat ze starého snímku před pekárnou, stávalo se náměstí alespoň jednou za čas skutečným centrem Libuše. Bylo jím i 20. srpna 1933 při příležitosti otevření právě dostavěné libušské školy. Kronikář k této události doslovně zapsal: "Celá obec již v sobotu odpol(edne) stála ve slavnostním hávu, všude na domech vlají prapory, náměstí uprostřed obce je dekorováno a jsou postaveny dvě slavobrány s přiléhajícími nápisy vítající hosty. V předvečer slavnosti v zahradě hostince u Novotných bylo zřízeno divadelní jeviště, na kterém bylo při reflektorovém osvětlení sehráno slavnostní představení…" Možná, že je to právě toto shromáždění, které zachycuje snímek z hádanky.

Další známá fotografie stejného místa pochází až z roku 1975. Povrch silnice už byl vydlážděn a prostranství dostalo v podstatě dnešní vzhled.

Další letecké snímky Libuše a Písnice najdete na: http://rodokmen.blog.cz/galerie/libus-a-pisnice-letecke-snimky

Nemáme, bohužel, více informací k událostem, které se na náměstí odehrály. Ani na úřadě MČ se nepodařilo dohledat jiné materiály než fotografie. Místo je totiž oficiálně pouze křižovatkou. Avšak jeden obrázek řekne více než tisíc slov, a tak se podívejme i na současnou podobu náměstí, které je v roce 2008, po rekonstrukci Libušské ulice, vybaveno semafory a nepřetržitým provozem aut.

Přesto byly z jeho středu nedávno nafoceny panoramatické snímky celého prostranství, a to jak ve dne, tak i v noci. K vidění jsou na stránkách http://rodokmen.blog.cz/galerie/panorama-libus.

Je tedy skutečně otázkou, je-li toto místo stále centrem Libuše. Nebo to byl dům čp. 1, jehož hostinský vždy poskytl prostory restaurace pro kulturu, politiku i sport, který byl oním centrem obce? A jak by to mělo být dnes? Kde byste uvítal(a) centrum městské části?

Informace zde vypsané nelze vždy potvrdit prameny. Prosím proto o vaše upřesnění a doplnění k diskuzi tohoto článku.

Další rodopisné služby

Sat, 25 Oct 2008 17:17:24 +0200

Máte už rodokmen, ale chybí vám reprezentativní plakát, který by mohl každý kdo vás navštíví obdivovat? Rádi byste obohatili údaje o předcích také o jejich tváře např. kvalitním nascanováním starých rodinných alb? Potřebujete rozluštit nečitelné prameny nebo se pokoušíte najít žijící osoby, na které jste ztratili kontakt? To vše je možné...

Digitalizování: Digitální kopie starých rodinných fotograií, dokumentů a dalších materiálů. Jejich retušování, zálohování, tisk, apod.

Čtení starého písma:

Individuální konzultace, čtení starých textů a jejich přepis (transliterace, transkripce, přepis do současné češtiny, genealogické zápisy)

Speciální tisk rodokmenů, grafické návrhy:

Tisk rodokmenů v libovolné velikosti a barvách nejen na obyčejný a tvrdý papír, ale i na speciální plátno + zarámování, včetně grafických návrhů. Popř. jen výpomoc v některých z těchto částí.

Vyhledávání žijících osob:

Ztratili jste kontakt na někoho ze svých známých či z rodiny a nedaří se vám je sehnat? V dnešním přetechnizovaném světě je najdeme možná rychleji, než byste čekali.

Ceník:

Práce v hodinové sazbě - - - 240 Kč,

Tisk dle požadovaného materiálu a rozsahu - - - dle dokladu platby.

Preferuji individuální dohodu dle vašich konkrétních požadavků.

Kontakt:

Bc. Matěj Kadlec

tel 1: +420 604/266 025

tel 2: +420 775/266 025

mail: kadlec.m@seznam.cz

ICQ: 155848259

Kdo jsem:

Spisová služba filmového studia Barrandov

Student Masarykovy univerzity, oboru historie a historie učitelství v Brně.

Člen Moravské heraldické a genealogické společnosti.

Člen České archivní společnosti.

Člen redakční rady libušského časopisu U nás.

Libušský rodák.

***Stránky jsou průběžně rozšiřovány***

Ceník záznamů matriční události:

Sat, 25 Oct 2008 15:58:24 +0200

Seznam používaných zkratek, popis systému značení a systému zápisů: - - - v ceně bádání

Dokladování identifikace záznamu matriční události: - - - v ceně základních zápisů

Fotografie zápisu matriční události pořízená badatelem, je-li to povoleno: - - - v ceně základních zápisů

Poznámky v zápisu matriční události: - - - v ceně základních zápisů

Připomínky, poznámky a poznatky badatele: - - - v ceně základních zápisů

Důvod úmrtí (pokud je uveden) v matrice úmrtí: - - - v ceně základních zápisů

Nalezení a zaznamenání jedné matriční události - Základní matriční zápis: - - - 400,00 Kč

Doplnění matriční události o jméno a funkci celebrujícího kněze: - - - 50,00 Kč

Doplnění matriční události narození o údaje o porodní bábě: - - - 50,00 Kč

Doplnění matriční události narození o text prohlášení adopce: - - - 100,00 Kč

Doplnění matriční události svatby o text prohlášení jednoho otce povolujícího svatbu: - - - 100,00 Kč

Nalezení a zaznamenání jedné matriční události - Zlevněný matriční zápis: - - - 200,00 Kč

Nalezení a zaznamenání jedné matriční události - Zkrácený matriční zápis: - - - 150,00 Kč

Dodatečné rozšíření zkráceného záznamu na základní záznam matriční záznam: - - - 300,00 Kč

Ostatní ceny:

Konzultace zakázky 1 hodina - - - zdarma

Minimální zakázka - - - 500,00 Kč

Při uskutečněných zakázkách nad 10 000,00 konzultace 4 hodiny - - - zdarma

Při uskutečněných zakázkách nad 20 000,00 konzultace 10 hodin - - - zdarma

Hodinová práce nenormovaných prací v archivu nebo v kanceláři (1 hodina) - - - 240,00 Kč

Při zakázkách nad 10 000,00 hodinová sazba nenormovaných prací (1 hodina) - - - 220,00 Kč

Při zakázkách nad 20 000,00 hodinová sazba nenormovaných prací (1 hodina) - - - 200,00 Kč

Doprava autem ( 1 km) - - - 6,00 Kč

Doprava veřejnou dopravou - - - Jízdenka + doba cesty

Doba jízdy nebo čekání (1 hodina) - - - 100,00 Kč

Jízdné dle dokladu platby

Nocležné dle dokladu platby

Kopie pořízené úřadem či archivem dle dokladu platby

Poplatky úřadům dle dokladu platby

Ceny výstupů:

Textové zápisy podle vzorů v programu MS WORD - - - v ceně bádání

Počítačový soubor dat z bádání programu WinFamily / Ages! - - - v ceně bádání

Použití jiného genealogického programu nutno dohodnout předem - - - dohoda

Počítačový soubor GedCom vygenerovaný programem WinFamily / Ages! - - - v ceně bádání

CD nebo DVD s výsledky bádání 1 ks - - - v ceně bádání

Další CD nebo DVD s výsledky bádání 1 kus - - - 10,00 Kč

Tisk počítačových sestav a grafů z PC programů 1 strana A4 barevná inkoustová - - - 4,00 Kč

Tisk fotografie formátu A4 na fotopapír - - - 30,00 Kč

Tisk počítačových sestav a grafů z programu WinFamily 1 strana A4 černobílá laser - - - 1,00 Kč

Typový graf ve formě stromu (podle vzorníku) vyplnění + tisk

Vyplnění 1 osoba - - - 20,00 Kč

tisk (počet exemplářů dle přání zákazníka) dle dokladu platby tiskárny + 15% z ceny

Obaly na výstupy, krabice, tubusy, desky dle dokladu o zakoupení

Individuálně malované grafy podle obtížnosti dohoda

Taxativní poplatky matričním úřadům dle státního ceníku:

Duplikát rodného, oddacího nebo úmrtního listu 1 ks - - - 100,00 Kč

Nahlédnutí do matriky 1 zápis matriční události - - - 20,00 Kč

Bádání v hodinové sazbě:

Hledání zahajovací matriční události v matrikách, ke které není ověřený doklad.

Bádání v období, kdy není rubrikace matrik. Toto je v každé farnosti jinak nejčastěji před rokem 1730.

Bádání v nematričních dokladech a ostatní nestandardní bádání a práce badatele

Upozornění:

Bádání je zahájeno po zaplacení zálohy ve výši 1/3 předpokládaných nákladů bádání

Výsledky bádání jsou ve zkrácené formě předávány průběžně

Kompletní výsledky jsou předány po zaplacení zakázky (fotografie a přepis matričních událostí)

Bádání lze rozdělit do dílčích etap podle možností plateb objednavatele.

Badatel nemůže garantovat, že bádání bude kompletní, pro překážky na straně zákonů ČR, nebo když není zachován matriční zápis, nebo osoba se přestěhovala neznámo kam a nebo nelze zjistit, odkud pochází.

Veškeré problémy budou vždy konzultovány se zadavatelem.

Libuš a Písnice – Dvě různá panství

Wed, 13 Aug 2008 21:54:22 +0200

První článek seriálu "Z dějin Libuše", jehož další pokračování dala základ těmto stránkám, vyšel v říjnu loňského roku (10/2007) v časopise U nás. Jeho redaktorka Hana Kolářová k němu napsala tento úvod:

Ano, historicky Libuš patřila pod kunratické panství a Písnice pod břežanské. Až doba nedávno minulá nás spojila vjedno. Jaké dějepisecké potíže s tím souvisejí a co s tím hodlá udělat, píše exkluzívně pro časopis U nás student historie na Masarykově univerzitě v Brně Matěj Kadlec. A také prosí: "Hledám pamětníky, historické doklady a prameny pro zpracování dějin Libuše a Písnice!"

Toto je ona! Urbariální kniha založená roku 1688. Z ní se dozvídáme první jména obyvatel Libuše!

Jsou tomu necelé dva roky, co v ediční řadě Knihy o Praze vyšla publikace s názvem Kniha o Libuši a Písnici. Jedná se o vůbec první oficiální práci věnovanou naší městské části. Její autor Eduard Škoda byl nucen do širokého záběru své knihy čerpat informace především z nezpracovaných pramenů místního úřadu a ze zápisů z několika kronik, z nichž ta libušská zdaleka není úplná. S pomocí zdejších obyvatel se však podařilo vytvořit dílo, kterému právem náleží místo v našich domácích knihovnách.

Avšak zpracovat podrobně dějiny obou obcí v tak krátkém čase, který byl k dispozici, nebylo možné. Obzvláště, když se jedná o obce, z nichž každá spadala v minulosti pod správu jiného panství, jak je tomu v případě Libuše a Písnice. Zatímco Písnice patřila pod panství břežanské, které od roku 1715 přináleželo k Arcibiskupství pražskému, Libuš náležela pod panství kunratické. Z tohoto důvodu máme k dispozici různé historické prameny a různý stav jejich dochování. Pro Písnici jsou jako historické prameny dostupné urbáře (soupisy vrchnostenských důchodů z poddanských usedlostí) a pozemkové knihy již od roku 1580! Všechny je s profesionalitou historika přepsal, zpracoval a kresbami doplnil někdejší písnický kronikář Josef Jeřábek. Tři díly dějin Písnice jsou přístupné v knihovně naší městské části. (pozn. 1. z 12.08.2008. Kroniky uloženy u kronikáře v prostorách úřadu MČ Praha -Libuš.) První díl obsahující léta 1317 - 1848 je navíc již digitalizován, a to díky Magdaleně Novotné z Písnice.

Jedna z mnoha kolorací kronikáře Josefa Jeřábka prozrazuje dokonce vzniku kroniky. (Existují asi tři originály - Bohatě kolorovaný rukopis je v okresním archivu Praha západ. Jeden strojopis, z kterého je i tato ukázka, byl věnován Františku Novotnému z Písnice. Existuje minimálně ještě jeden kus, který vlastní některý z přátel někdejšího písnického kronikáře.)

A jak je to s dějinami Libuše? I zde máme pamětní knihu. Po osamostatnění obce od Kunratic dne 30. března 1930 ji založil kronikář František Kaplánek. A tímto datem také začínají pamětní zápisy, které zpřetrhala druhá světová válka. Zápisy z této doby byly dopsány alespoň dodatečně, ovšem z následujících desetiletí jsou zprávy jen kusé, anebo chybí zcela. Od 1. července roku 1974, kdy byly obě obce sloučeny, se tento stav týká také Písnice. A opět je nutné vyzdvihnout Knihu o Libuši a Písnici, která kroniku porůznu doplňuje a později na ni navazuje. Co se nám tedy dochovalo za doklady o dobách, kdy Libuš coby osada náležela kunratické vrchnosti? Ani kunratická kronika nesahá hlouběji do minulosti než k roku 1914. Eduard Škoda měl mezi svými podklady jediný zdroj informací, a to stavebně historický průzkum a architektonické vyhodnocení objektu bývalé středověké tvrze, dnešního domu v Libušské ulici čp. 1. V současnosti v něm sídlí pošta a optika. Prostor bývalé restaurace U Radnice je prázdný. Pod výlohou optiky najdeme malé okénko vedoucí do starého sklepení, které má bezpochyby středověké základy! Ačkoli nejstarší zmínka o libušské tvrzi pochází z roku 1321, máme jen málo informací o osudech místních obyvatel.

Žlutě zvýrazněné je nenápadné okénko, při Libušské ulici za nímž se skrývá 700 let staré sklepení.

Odlišné poměry, události i agenda na kunratickém panství způsobily, že doklady, které se nám dochovaly, nesahají hlouběji než do roku 1688. Tehdy byla založena první urbariální kniha, která jediná odhalí mnoho zapomenutého. Ani matriční záznamy neprozradí více. Jsou sice psány od roku 1704, ale Libuš je v nich vedena až od roku 1747. Nepomůže bohužel ani známý tereziánský katastr. Z těžko odůvodnitelných pohnutek tehdejších úředníků byly údaje pro roky 1748 i 1757 opsány z přípravných materiálů ze začátku století! Přesto se v archivních dokumentech dochovaly záznamy, ve kterých lze najít překvapivé informace. Mnoho z nich zpracoval již na začátku 20. století kunratický učitel a historik Malé Strany Cyril Merhout. Kniha Čtení o Novém hradu a Kunraticích i zde nahrazuje kroniku a je přístupná v místní knihovně. (pozn. 2 tamtéž) Avšak o Libuši a ostatních osadách a vsích v panství se zde dozvídáme jen okrajově. Zjišťujeme však, že Libuš byla ve středověku samostatnou vesnicí!

Výřez z I. vojenské mapování - josefské 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800.

Libušské dějiny jsou z těchto důvodů téměř neznámé. Proto jsem se rozhodl, v rámci své bakalářské práce s názvem Na libušské tvrzi, zpracovat veškeré prameny a literaturu, které se o obci zmiňují. Pod vedením profesorů na Masarykově univerzitě v Brně, kde studuji obor historie, jsem měl možnost znovu objevovat naši minulost a společně s ní mnoho zajímavých zjištění, která připravuji ke zveřejnění v dalších číslech časopisu U nás. První příspěvek bude věnován středověké Libuši a jejím pověstem. Bude pojednávat mimo jiné o pověstné tajné chodbě Václava IV. z Nového hradu v Kunraticích na libušskou tvrz. Pro další čísla časopisu se pak chystá článek o novověké Libuši. Na základě matričních zápisů bude připraveno pojednání o demografi i a husařské tradici a samostatný díl se bude věnovat také nejstaršímu libušskému domu čp.1. Podobnou sérii článků by si samozřejmě zasloužila i Písnice.

Zpráv ze starých časů však stále není dostatek. I pro 20. století chybí cenné údaje, které snad jsou stále mezi pamětníky. Ledacos mohou prozradit také staré fotografie. Dovolte mi proto, abych vás požádal o pomoc v hledání dalších pramenů a zpráv o minulosti naší městské části.

Dům čp. 1, zvonicka a naves v z pohledu Libuše zrejme ve 20. letech minuleho stoleti.

Takové informace zpracuji jednak do práce magisterské (pozn. 3. Téma práce zamítnuto), ale také do dalších článků v časopise. Vítaná je také jakákoli pomoc v digitalizování libušských a písnických kronik a dalších pramenů, jejichž příprava by se tímto velmi urychlila.

V dosavadní práci s těmito historickými prameny vyšla najevo i takováto zajímavá skutečnost. Libušské a písnické rody jsou dnes díky sňatkům v minulosti natolik propleteny, že je možné uvažovat o vzdálené příbuznosti mezi námi všemi! Například již zmiňovaná Magdaléna Novotná je moje příbuzná v sedmém pokolení!

Archiv Libuš

Mon, 11 Aug 2008 00:29:12 +0200

2008.11.02 Začátek rovnání elektronické dokumentace k Archivu Libuš doposud nastřádané.

2008.10.31 Návštěva knihovny národního muzea. Nahlédnutí do Krolmusova deníku z roku 1853, literatury o dotaz na dohledání dalších dílů. Kontrola záznamů dle Archivu českého. Nalezeny nejasnosti i nové zmínky snad o Libuši.

2008.10.27 Měření tlouštky zdí v Libušská čp.1 - dle toho a půdorysu lze také určit stáří budovy. Viz. Stavebně historické průzkumy (dále jen SHP)

2008.10.25 Pí. Jindra Hnátková zaslala dalších 7 fotografií do AL. Rovnání souborů.

2008.10.24 AHMP - Fond rukopisů 2154 - originál. Měření tloušťky zdí ve sklepě čp. 1.

2008.10.17 NACR - Dejvická, Desky zemské velké (DZV) 166 F18 a B24 - originál. Zápis o Adamovy Hýzrlem z Chodův a vizitaci Jana Římského. Digitalizováno. Desky dvorské, kn. Půhonná 1407-1530, str. 523 Záznam z roku 1485 o vypálení Libuše neobjeven - digitalizováno.

Zjišťování ohledně libušské návsi pro článek v časopisu U nás.

2008.10.15 AhmP - fond rukopisů 2154 folio 25. Zápis o rychtáři z roku 1539 nezmiňuje Libuš ale nejspíše Libež (Libess) nedaleko Benešova. Otázka je, mohla-li patřit pražanům. Kopie na mikrofilmu nepříliš kvalitní, objednán originál.

2008.10.11 Návštěva libušské tvrze - kontrola zastřešení, zaznamenání očividného betonového dostavení severního sklepení. Návštěva a prohlídka tvrze cholupické. Snad viditelná ohradní zeď na kraji pole dle plánku z písnické kroniky k r. 1952. Možná, že právě zeď vymezila prostor orbě, hranice ople připomíná tvarem nákres a i jinak je hranice v místě nelogickém. Cesta v místě (zdiva?) přechodu na pole tvoří schod.

2008. září Objednány další pohlednice na www.aukro.cz, odznak FSC Libuš, návštěva místní knihovny, p. Nosek.

2008.09.27 O spoluprávi požádán památkář ing.arch. Ladislav Svoboda. Jedná se o prohlášení domu čp. 1 za kulturní památku. Vycházíme z paragrafu 3 odst. Zák. 20/1987.

2008.09.25 Kniha Čtení o Novém hradě a Kunraticích autora cyrila Merhouta v antikvariátu Lužiny za 250 Kč je cár papíru. Zažloutlý papír s utrženými deskami a vypadávajícími papíry nemá jinou hodnotu než informace. Obsah je však k dispozici v elektronické podobě.

2008.09.24 Došel pohled Libuš u Prahy - autobus na Libušské v místě křižovatky na Modřany. Je zcela zachovalý, neprošlý poštou. Uložen v archivu BRU.

2008.09.19 Setkání s Mgr Petraou Zemanovou z ÚAPPSČ, jež má na starosti archeologický výzkum na Libuši. Byl jí ukázán dům čp. 1, zhodnocení pošle e-mailem. Likvidace mladých stromků a plevelu v bezprostřední blízkosti severního sklepa. Kořeny mohou provalit zeď! Úprava zastřešení sklepa a ochrana zdí mimo zastřešení. (viz. foto severní sklep k tomuto datu)

2008.19.18 Návštěva archivu hl.m. Prahy, prohlédnuta matrika ZBR Z2, Libuš nenalezena. Zastávka u kronikáře Zemana. Digitalizace snímků Betáně z obrazů v interiéru této restaurace. Nafocení snímků pro pohlednice Kunratic.

2008.09.06 Návštěva u kunratického kronikáře Zdeňka Zemana. Darem Archivu Libuš získány ročníky 1993-96 místního časopisu Kronikář. Navázána širší spolupráce. Zejména fotografie.

2008.09.05 Další návštěva písnické a cholupické tvrze. Nafoceny snímky pro Písnici na pohlednice.

2008.09.03 Národní archiv - získána Indikační skica stabilního katastru. Pro Libuš, Lhotku, Modřany - část. Jasná pozice míst V Hrobech a V Soudném.

2008. srpen Druhá schůzka se starostou, bylo nutné rozhovor učinit znovu. Budou zhotovany pohlednice MČ Praha - Libuš + zjistí se finanční náročnost archeologického výzkumu.

12.08.2008 Přidán článek LIBUŠ A PÍSNICE - DVĚ RŮZNÁ PANSTVÍ.

10.08.2008 Přidán článek GEOGRAFICKÝ HOPRIZONT NAŠICH PŘEDKŮ.

08.08.2008 Objednán originál libušské pohlednice od sběratele z Příbrami za 129 Kč a kniha originál Cyrila Merhouta - Čtení o Novém hradě a Kunraticích z pražského antikvariátu za 250 Kč.

2008.08.06 Dopoledne schůzka se starostou Mrázem. Rozhovor o domu čp. 1, archeologický výzkum apod. Odpoledne s Pavlem Kuriščákem měření na Novém hradě v Kunratickém lese.

2008.08.03 Založen soubor Organizace práce, editace Archivu Libuš. Hledáno místo zavraždění Adama Hýzrle podle popisu Cyrila Merhouta. Originál jeho knihy Čtení o Novém hradě a Kunraticích objednán v internetovém antikvariátu za 250 Kč.

02.08.2008 Nafoceny panoramatické snímky 360° návsi na Libuši.

Jsou ve dne i v noci a snažím se je dostat na stránky. Zatím jsou alespoň v nižší kvalitě k dispozici v Galerii: Panorama Libuše.

23.07.2008 byl založen Archiv Libuš. Podrobnosti přinese připravovaný článek se seznamem dosavadních písemností a fotografií. Máte něco co by v paměti obce nemělo chybět? Kontaktujte autora těchto stránek.

Zapomenutý díl libušské matriky objeven! Lze odhalit první osadníky na zpustlé Libuši! 24.07.2008 byla provedena první část digitalizace. Samozřejmě o tom také chystám samostatný článek. Zde alespoň malá ukázka: Nejstarší matriční zápis o narození ve vsi Libuši.Genealogický zápis-volně: Rok nastálý 1691, 14. ledna. Ves Libuš. Pokřtěno dítě jménem Ludmila, dcera Václava Hrušky a Marjány. Kmotra Dorota Sladková, Kunratice a Ludmila dcera z Betáně kovářova. Kmotr Jan Butus z Betáně.

<- <- Chcete také vidět, jak vypadají nejstarší zápisy k vašemu rodu? Napište si o ně! <- <-

A ještě nejstarší nalezený zápis z matriky narozených pro ves Písnici z 20.02.1656. myslím že česky psaný text přečte každý...

Proběhla digitalizace zápisů z libušských fotbalových schůzí v letech 1923-26. Zde alespoň stručný zápis:

Zpráva o digitalizaci dne 23.07.2008

Fotbalové zápisy ze schůzí rady čítají: na 50 listech 99 popsaných stran, sešit v pevné vazbě, v hnědé nezdobené látce bez textu, formát A4 linkovaný, založen stejně jako klub fotbalistů dne 03.06.1923, končí mimořádnou valnou hromadou dne 18.07.1926, Jako zapisovatel uveden František Češka. Sešit obsahuje více rukopisů různými barvamy pera. K tomu jsou nejspíše pozdější doplňky tužkou.
Schůze se konaly cca jedenkrát týdně a zápisy jsou v různé délce od půlstrany do 2-3 stran. Jednání o organizaci klubu, zázemí, zápasů, tancovaček apod.

Digatilizace proběhla digitálním fotoaparátem s následnou kontrolou. CD/DVD získá:
Nynější kronikář Jan Čéška do archivu kronik na ÚMČ Praha - Libuš, K Lukám 664
Majitel originálu zápisů Jan Fendrych.
Je součástí DVD Libuš a DVD Knihovna. Blíže v archivu Libuš.
viz. příslušný článek (připravuje se)

Dne 26.07.2008 je plánováno změření nadmořské výšky na trase Nový hrad v Kunraticích - Pražský hrad. Následující výpočty by měli odhalitpravdivost pověsti, která mluví o výhledu z jednoho na druhý. (Přímé pozorování přes pankrácké mrakodrapy, jež stojí v cestě totiž není možné. Navím kunratický hrad již nestojí!) Máte GPSku či jiný přístroj, kterým lze cca měřit nadmořskou výšku? Chcete se projektu zúčastnit? Kontaktujte mě (viz. menu nalevo).%3

Nabídka genealogických rešerší

Sun, 10 Aug 2008 23:41:31 +0200

Rozhodnout se a učinit první krok k rodopisnému bádání je snadné. Na začátku postačí jméno, příjmení, rok a místo narození výchozí osoby. Pro hledání přímo v archivu je výhodné mít údaje minimálně sto let staré, ale i s mladšími daty lze bádání začít. Stačí si jen vybrat, která z následujících variant Vám vyhovuje nejvíce.

Typy rodopisného bádání:

1.Přímá linie:

Propojení jedné osoby s jedním (nejstarším) předkem. Např. při pátrání po vzniku určitého příjmení.

2.Rodokmen:

Všichni potomci jedněch rodičů, zakladatelů rodu, nesoucí stejné příjmení a jejich přivdané partnerky. Možné hledat vzdálené žijící příbuzné.

3.Rodinná kronika:

Vychází z rodokmenu. Doplněné o další archivní prameny (pozemkové knihy, domovské listy, policejní přihlášky) Sepsané a svázané dějiny rodu.

4.Rozrod:

Všichni potomci jedněch rodičů se svými partnery, bez ohledu na příjmení. Důležitá je pokrevní příbuznost. Možné hledat vzdálené žijící příbuzné.

5.Vývod:

Základní bádání, kdy se hledají všichni přímí předci libovolné osoby. To znamená rodiče, prarodiče, a tak dále.

6.Speciální bádání:

Libovolné genealogické bádání podle specifikovaného písemného zadání. Vyhledávání jednotlivých záznamů.

7. Heraldika:

Tvorba návrhů erbů, znaků, ex libris, firemních značek (logo), prapory, vlajky, standarty… Grafické vyhotovení na PC.

Často kladené otázky

Ceník záznamů matriční události:

Nalezení a zaznamenání jedné matriční události - Základní matriční zápis: - - - 400,00 Kč

Nalezení a zaznamenání jedné matriční události - Zlevněný matriční zápis: - - -
200,00 Kč

Nalezení a zaznamenání jedné matriční události - Zkrácený matriční zápis: - - - 150,00 Kč

Dodatečné rozšíření zkráceného záznamu na základní záznam matriční záznam: - - - 300,00 Kč

Minimální zakázka - - - 500,00 Kč

Hodinová práce nenormovaných prací v archivu nebo v kanceláři (1 hodina) - - - 240,00 Kč

Při zakázkách nad 10 000,00 hodinová sazba nenormovaných prací (1 hodina) - - - 220,00 Kč

Při zakázkách nad 20 000,00 hodinová sazba nenormovaných prací (1 hodina) - - - 200,00 Kč

Kontakt:

Ing. Karel Dvořák
mail: dvorak_iex@iex.cz
tel: 549 241 697
mobil: 604 121 300
web: http://web.iol.cz/Karel.Dvorak/

Kdo jsem:

Genealog a heraldik

Zakládající člen Moravské heraldické a genealogické společnosti a vedoucí genealogické sekce

Vedoucí genealogických kurzů pro začínající rodopisce při MGHS.

1. Přímá linie

Sun, 10 Aug 2008 23:32:56 +0200

zpět

Jistě víte, kdo byl váš otec a snad i děd, znali jste možná i svého pradědu, ale co prapraděda? A co praprapraděda a prapraprapraděda? Tak právě a jenom tyto předky sleduje otcovská přímá linie. Slouží však k propojení jakýchkoli dvou osob, a tak nemusíte nutně sledovat příjmení, ale třeba i linii mateřskou.

a) obecná přímá linie:

Propojení jedné osoby s jedním (nejstarším) předkem, vhodné pro hledání spojení se slavným předkem.
b) otcovská přímá linie:

Hledaní nejstaršího mužského předka známé osoby.

c) mateřská přímá linie:

Hledaní nejstaršího ženského předka známé osoby.

d) propojení dvou příbuzných:

Hledání společného předka dvou příbuzných osob.

Bádání je možno doplnit o údaje o partnera, to je narození popřípadě i úmrtí. Často se přímé linie doplňují o narození popřípadě o úmrtí sourozenců.

Ceník záznamů matriční události:

Nalezení a zaznamenání jedné matriční události - Základní matriční zápis: - - - 400,00 Kč

Nalezení a zaznamenání jedné matriční události - Zlevněný matriční zápis: - - -
200,00 Kč

Nalezení a zaznamenání jedné matriční události - Zkrácený matriční zápis: - - - 150,00 Kč

Dodatečné rozšíření zkráceného záznamu na základní záznam matriční záznam: - - - 300,00 Kč

Minimální zakázka - - - 500,00 Kč

Hodinová práce nenormovaných prací v archivu nebo v kanceláři (1 hodina) - - - 240,00 Kč

Při zakázkách nad 10 000,00 hodinová sazba nenormovaných prací (1 hodina) - - - 220,00 Kč

Při zakázkách nad 20 000,00 hodinová sazba nenormovaných prací (1 hodina) - - - 200,00 Kč

zpět

Ukázka 1: Grafické znázornění přímé linie

Ukázka 2: Textově - Genealogické zápisy. (psáno v 1. pádě) Zde matriční zápisy narozených (Bez detailů u žijících členů rodu).

Generace 1

0001/01 Matěj Kadlec
Matěj RL + kopie
otec: Zdeněk Kadlec, syn František Kadlec a Eliška Vaňková. matka: Ivana Brůhová, dc. František Brůha a Libuše Křížová.

Generace 2

0002 Zdeněk Kadlec
Zdeněk RL + kopie
otec: František Kadlec, syn Antonín Kadlec a Marie Chomátová.
matka: Eliška Vaňková, dc. Ferdinand Vaněk a Františka Vaňková.

Generace 3

0004 František Kadlec
František
RL Kopie zaslaná z matričního úřadu pro Rudoltice
otec: Antonín Kadlec, * 26.05.1904 Slavkov 14, zedník Rudoltice 7, syn Matěj Kadlec, domkař Slavkov 14 a Anna Mrázková, Tožice.
matka: Marie Chomátová, * 23.04.1907 Rudoltice 7, dc. + Josef Chomát, domkař Rudoltice 7 a Josefa Maršíčková, Tomice.
poznámky: biřmován 13.10.1937, zde rodiče oddáni 06.11.1926, zde

Generace 4

0008 Antonín Kadlec
26.05/01.06.1904 Antonín SOA-PHA_M_Vrchotovy Janovice 14_171_06
otec: Matěj Kadlec, * 06.02.1865, domkař Slavkov 14, syn + Matěj Kadlec, domkař
Slavkov 14 a Františka Stecker Záhoří.
matka: Anna, *14.07.1871, dc. Antonín Mrázek, domkař Tožice 13 a Marie Zívalová,
Tožice 13.
poznámky: rodiče oddáni 01.08.1893

Generace 5

0016 Matěj Kadlec
06/08.02.1865 Matěj SOA-PHA_M_Vrchotovy Janovice 11_001_07
otec: Matěj Kadlec, nájemník Slavkov 5, syn Jan Kadlec, výminkář Slavkov 5 a Magdalena Mrázek Slavkov 5.
matka: Františka, dc. + Josef Stecker, chalupník Záhoří a Marie Babička Srbice.

Generace 6

0032 Matěj Kadlec
17/18.02.1831 Matěj SOA-PHA_M_Vrchotovy Janovice 03_183D1_04
otec: Jan Kadlec, chalupník, syn Kašpar Kadlec, Heřmaničky 1 a Magdalena Dohnalová, Jiříkovec.
matka: Magdalena, dc. František Mrázek, Slavkov 5 a Magdalena Brdková, Janovice.
svědci: Jan Brdek

Generace 7

0064 Jan Kadlec
16.05.1793 Jan SOA-PHA_M_Arnoštovice_???
otec: Kašpar Kadlec, pachtýř, poddaný k Smilkovu.
matka: Magdalena Kadlecová poddaná

Generace 8

0128 Kašpar Kadlec
kol 1747 Hlaváčkova Lhota v Arnoštovice 4 - Do zač.r.1751 není
není mezi nemanželskými, potenciální sourozenci nenalezeni!!!, na panství Neustupov rod Kadleců vůbec není, narození od 1743 taky nic. Rod pochází nejspíše z nedalekého Báňova (cca 1-2km), kde je zmiňován již v roce 1654.

Generace 9

0256 Vojtěch Kadlec
??? Vojtěch

Jak ukazuje tento příklad, staré matriky mohou obsahovat nedostatek informací potřebných k dalšímu bádání. V takovém případě se lze obrátit na jiné archivní materiály. Ne vždy se však staré úřední písemnosti dochovají. V tomto případě se před polovinu 17. století nelze bezpečně dostat. Jindy lze pokračovat až do století 16.

zpět

Chcete vědět více o minulosti vašich předků?

Geografický horizont našich předků I.

Sun, 10 Aug 2008 23:30:42 +0200

Žijeme v 21. století s neuvěřitelnými možnostmi, které nám přináší například internet. Zajímá-li nás, jaké je počasí v Číně, nebo jak vypadá staveniště WWC na Manhatonu či dopravní situace v Praze, není to problém. Stačí zadat příslušné výrazy do vyhledávače a vše máte jako na dlani. Jakékoli informace si přejeme, máme téměř okamžitě. Jak na tom ale byly naši předkové v 18. století? Co věděli o dění ve svém okolí a co o sousedních zemí? Jaká byla jejich informovanost? Jaký byl jejich geografický horizont?

Na to se pokusíme odpovědět v následujícím článku, který vychází a výbírá to nejpodstatnější z knihy Barbory Mlynaříkové, Geografický horizont prostého člověka v Čechách v letech 1740-1830. Dozvíme se, jak obtížné je mapovat tyto neprobádáné vody a co tyto obtíže způsobuje. Zjistíme, že farář nebyl vždy jen kazatelem v kostele a poznáme kam až sahá historie novin či poštovních služeb. Dveře do minulosti jsou pootevřeny...

Geografický horizont našich předků

Geografický horizont našich předků, neboli jejich rozhled do okolí bydliště je velmi silně spjat s jejich povoláním a tedy i s postavením ve společnosti. Z dnešního hlediska bychom řekli, že souvisí se sociální vrstvou. Ačkoli sedláci či chalupníci až do 19. století neměli ke svému rodnému obydlí žádný citový vztah, nemohli se stěhovat. Šlechta kvůli nedostatku pracovní síly připoutávala poddané k půdě slibem člověčenství, které dnes zveme nevolnictví. Bez svolení šlechty se nesměli nejen stěhovat (i v rámci panství), ale ani ženit či vdávat a navštěvovat školy. Na rozdíl od šlechty neměli prostí lidé žádná privilegia a byli považováni pouze za objekt, nikoli za subjekt práva.

Naproti tomu šlechta, zvláště ta nejvyšší, byla světaznalá. Synové nejvlivnějších pánů cestovali v rámci svých studií po Evropě, kde za doprovodu svého vychovatele navštěvovali univerzity a především jednotlivé dvory. Tam získávali pro svoji budoucnost důležité kontakty a známosti. Jsou různé druhy pramenů, z kterých o rozhledu pánů i rytířů dozvídáme. Můžeme k nim počítat korespondence, deníky, dopisy a listy mezi vrchností. Okrajově pak písemnosti vzniklé z činnosti zemských sněmů, vrchnostenských kanceláří, z vedení velkostatku atd. Některé vešli i v obecnou známost, jako například cestopis Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (Cesta do Benátek a Egypta)[1].

Jaké prameny se nám však dochovali o geografickém rozhledu poddanského lidu? Jediný zdroj informací nám podávají prameny, které můžeme souhrnně nazvat paměti. Jsou to, kroniky, které autor psal buď retrospektivně nebo bezprostředně (nejčastěji kombinace obou způsobů), vzpomínky, které zpravidla již nemají povahu kronikářských zápisů a poznámky, které si pisatel poznamenává pro upamatování nějaké informace (např. v kalendářích). Jsou to tedy prameny přímo z pera venkovanů, kteří jsou zváni lidovými písmáky. První díla tohoto typu vznikají v průběhu 17. století a ve větším měřítku od počátku 18. století. Zejména z obsahu "lidových" kronik se můžeme pokusit rekonstruovat přehled prostých lidí o dění v bližším i vzdálenějším okolí jejich bydliště.

Literatura

Prací, které se zabývali tímto tématem není mnoho. Ačkoliv mezi dostupnou literaturou nechybí návody na psaní obecních či rodinných kronik, vydávané zejména v období první republiky, nezabývají se historií písmáctví a soustředí se především na samotnou strukturu díla (Václav Černý - Kronikář, Drahomíra Stránská - Příručka lidopisného pracovníka)[2] Publikace, které se dějinám písmáctví věnují, probírají často původ autora, jeho zdroje (bible) a zabývají se jednotlivými tématickými oblastmi (hospodářství). Ačkoli se velmi zblízka dotýkají tématu samotného územního rozhledu písmáka, místa o kterých vypráví nezmiňují (Bedřich Slavík - Písmáci selského lidu, František Kutnar - Cesta selského lidu ke svobodě). Na základě této skupiny se tedy nedá vyvozovat geografický rozhled obyvatel ani samotného písmáka. Nezbývá, v tomto případě, než pracovat přímo s prameny, popřípadě edicemi. Některé z písmáckých kronik již byli vydány. Příkladem může být Vavák[3]

Dalším souborem, kde by se dali očekávat informace o rozhledu poddaných jsou práce o konkrétních vesnicích s detailním popisem včetně obyvatelstva. Tyto sondy však prokázali, že z ostatních pramenů, jako jsou katastry, pozemkové knihy, matriky a další se o přehledu obyvatelstva o okolním dění nic nedozvídáme. (Petra Bauerová - Lhota - pohled do života jedné vesnice, Zdeněk Háza - Lidé na panství Nový Kunstberk, 1595-1745, Pavel Mráz - Obyvatelé Velkého Dřevíče v pramenech 17. a první poloviny 18. století)

Knihy, které by se dali nazvat syntézami, tvoří další skupinu, v které můžou být informace o poddaných. Ač stručněji, zmiňují se především o právním postavení venkovského obyvatelstva. Pro účel této práce lze okrajově čerpat i z knihy Josefa Války - Dějiny Moravy.

S předchozím souvisí publikace, které by pojednávali o dějinách pošty, dopravy, tisku a rozšíření novin nebo způsobu, kterým se dávali na vědomost například císařské patenty.

O tom nás spravuje například kniha Mileny Beránkové - Dějiny československé žurnalistiky.

To už ale zmiňuji publikace, z kterých vychází i autorka u nás jediné knihy, která se přímo zabývá rozhledem obyvatelstva, Barbora Mlynaříková - Geografický horizont prostého člověka v Čechách v letech 1740-1830.

Ostatní publikace, které jsou uvedeny ve výběrové bibliografii (Lumír Dokoupil a spol - Přirozená měna obyvatelstva českých zemí v 17 a 18. století, Jan Janák a Zdeňka Hledíková - Dějiny správy v českých zemích do roku 1945, Martin Rheinheimer - Chudáci, žebráci a vaganti: lidé na okraji společnosti) bohužel k danému tématu nic zásadního nepřináší.

Vznik a vývoj lidového kronikářství

Jak již bylo řečeno, první pamětní zápisy se objevují v průběhu 17. století.

Následující vývoj společnosti pak zájem venkovských samouků podpořil a v 18. století, zvláště pak ve čtyřicátých letech, se objevují stále ve větším měřítku. V této době se již jedná o soustavně psané kroniky. Vrcholem písmáctví je přelom 18. a 19. století až do roku 1848. Poté se již výskyt pramenů lidové provenience pomalu vytrácí, až na konci 19. a začátkem 20. století mizí.

Proč se ale písmáci objevují právě až v 17. století? Starší literatura vykládá vznik lidového kronikářství touhou prostého člověka po české literární produkci v době, kdy česká literatura i české knihy obecně byly z různých důvodů nedostupné. Tento názor zastává například A. Robek nebo O. Nahodil. Je to však tvrzení dnes překonané. Doba baroka nebyla takovou dobou "temna", jak ji líčí Alois Jirásek. Dalším vysvětlení je potřeba člověka literárně tvořit, jež vychází z písmácké tradice. Tento názor patří Františku Kutnarovi. Možnými výklady jsou také snaha po uvolnění sociálního napětí, které se neustálými střety sociálních vrstev v souvislosti se překotnými změnami neustále stupňovalo. Vypořádání se s doléhající skutečností a navázání vztahu k širšímu okolí. Opět František Kutnar.[4]

Barbora Mlynaříková však nejvyšší váhu přikládá doposud opomíjenému faktu, že zmíněné změny se udály velmi rychle za sebou a byli natolik radikální, aniž by si to prostý člověk byl schopen uvědomit a pochopit jejich smysl, příčiny a důsledky. Nebyl na ně vlastně ani připraven, a protože byl konfrontován neustále s něčím novým a neznámým, je zcela přirozené, že byl nucen nad tím vnitřně přemýšlet. Výsledkem jsou pak více či méně obsáhlé záznamy, které souhrnně označujeme jako paměti.

Zájem o sociální dění tedy vznikal v lidovém prostředí tehdy, když některé události vyrušili prostého člověka z každodennosti a dotkli se ho svými bezprostředními následky. Člověk pak pocítil toto mimořádné dění zaznamenat. Mnoho zásadních změn, jak uvádí Mlynaříková, proběhlo právě ve 40. letech 18. století, kdy zároveň s dynamizací modernizačních proměn se ve stále větším měřítku začínají objevovat lidé, kteří tyto proměny přímo či nepřímo zaznamenávají. Jednou z těch proměn však zajisté byla také narůstající gramotnost obyvatelstva, jako důsledek reformační činnosti za vlády Marie Terezie.

Událostmi, které vyruší prostého člověka v jeho pravidelném životě, jsou například přírodní katastrofy: potopy, krupobití, požáry a nebo sucha. Mohou to být stejně tak nevěrohodné senzace, jako společensky závažnější události. Mezi ty druhé spadá i válka a informace o ní. Ale cožpak třicetiletá válka nebyla rovněž mimořádnou katastrofou pro naše země? Přesto jsou nám první písmácké paměti známy až z pozdějších dob. Zřejmě to skutečně souvisí se vzděláním a uměním číst a psát.

První dochované záznamy se vyskytovali na deskách modlitebních knížek, biblí, kalendářů či na jejich nepopsaných listech. Zpočátku byly zaznamenávány nejdůležitější rodinné údaje, jako jsou data narození, křtu, sňatku, úmrtí, pohřbu rodinných příslušníků. Velmi časté jsou také záznamy o počasí a hospodářské údaje, což spolu samozřejmě souvisí. Většinou se jedná o zprávy o nepřízni počasí a jeho důsledků pro úrodu a následném stavu obilí a s tím souvisejících cenách na trhu. Důležitou informací byl pro hospodáře stav dobytka včetně jiného stavu dobytka. Záznamy týkající se počtu dní březosti chovaného zvířectva, zejména předpokládaná data otelení krav, se pečlivě psala. Dalšími údaji mohli být různé výdaje rodiny, údaje o mzdách a vyplácení čeledi, různé dávky a berně, nákupy, výdaje za pohřby a také počet odpracovaných robotních dnů. Pranostiky a různé pověry a samozřejmě již výše zmíněné katastrofy.

Pokračování: Geografický horizont našich předků II.

[1] HARANT Z POLŽIC A BEZDRUŽIC A NA PECE, Krištofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce Cesta z království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v pusté Arabii. Praha: V kommissí u Františka Řivnáče, 1855.

[2] Více informací o zmiňovaných publikací je v části bibliografie, kde jsou řazeny abecedně.

[3] VAVÁK, František Jan: Paměti Františka J. Vaváka souseda a rychtáře milčického: z let 1770 - 1816. Praha: Dědictví dv. Jana Nepomuckého, 1910.

[4] MLYNAŘÍKOVÁ, Barbora: Geografický horizont prostého člověka v Čechách v letech 1740-1830. Praha: Etymologický ústav AV ČR, 2001. str. 32-36.

Geografický horizont našich předků II.

Sun, 10 Aug 2008 23:07:25 +0200

Geografický horizont našich předků I.

Informovanost prostého člověka

Vypovídací hodnota jednotlivých zápisů a úvah jednotlivých kronikářů je různá. Záleží na míře informovanosti kronikáře a na charakteru jeho zápisů. Velký vliv mají životní zkušenosti a vzdělání. Většina vědomostí o existenci člověka na světě byla dána životní praxí, předávána ústně z generace na generaci či čtením staré, tradiční literatury, do které spadali knihy náboženské, dějepisné, obecně výchovné i odborně vzdělávací. Postupně se začali uplatňovat zkušenosti nabité cestováním a později převzala zásadní úlohu škola a veřejná osvěta.[1]

Nemalý vliv měla po staletí se vzděláním spjatá církev se svým učením. Vyznání bylo jedním z důležitých faktorů, které působili na postoje lidí. Evangelík a katolík měli na stejné události různé názory. Byli spolu v opozici stejně jako venkov s městy, kde se navíc kroniky písmáků liší i obsahově. Jiný postoj se objevuje zejména k osobnostem panovníků, opírajících se o katolickou církev a reformám, které prováděli.

Informovanost jedince je závislá na mnoha činitelích, nejdůležitější tři z nich jsou:

Horizontální mobilita jedince

- Jedná se o individuální komunikace jedince s okolím. Posuzuje se, zda-li informace mimo své okolí vyhledával aktivně, nebo byl-li pasivně informován zvenčí. To souvisí také s otázkou, jak vnímal prostor. Ten byl podobně jako čas v tradiční kultuře ritualizován. Domácnost, kde se člověk cítil "doma", usedlost a vesnice, kde pravidelně chodil do kostela, popřípadě nejbližší trhy byli pro mnohé dostatečným obzorem. Pouze někteří, například skrze své povolání (řeznická živnost), mohli krátkodobě pobývat mimo svůj obvyklí okruh pohybu. Důvodem k vycestování mohli být výroční trhy. Ještě častěji byli mimo své zázemí sezónní dělníci, zejména ti z chudých horských oblastí, kteří byli nuceni hledat práci v úrodnějších nížinách.

Další příčinou se stávali důvody osobní. Lidé navštěvovali ze své vlastní iniciativy poutě (i přespolní), posvícení, svatby, křtiny a pohřby, a to i na jiných panstvích.

Specifickou problematiku potom tvoří migrace obyvatelstva v době válek, kdy rekruti odcházeli někdy do velmi vzdálených míst. Stávali se tak informátory hned na dvakrát. Za prvé šířili informace po místech, kterými procházeli a za druhé přinášeli zprávy "ze světa" po svém návratů domů.

Prostor především venkovští obyvatelé dělili tradičně na známý - neznámý, vlastní - cizí, osvojený - neosvojený, bezpečný - nebezpečný, přičemž to, co bylo ve dne bezpečné a osvojené, jevilo se v noci jinak.

Vertikální mobilita jedince - Míru informovanosti významně ovlivňoval již v úvodu zmíněný sociální původ. Jinak byl informován například chudý domkař na vesnici a jinak řemeslník ve městě. Mohli se samozřejmě vyskytnout individuální výjimky. Například častěji cestující obyvatel vesnice mohl být informován mnohem více než leckterý měšťan. Otázka je ovšem spekulativní, neboť k statutu vyššího sociálního zařazení patří ve společenské normě mít určité povědomí o společenském dění. Zvláště rozdíly mezi prostředím města a vesnice, způsobené zejména odlišností v dlouhodobém vývoji jejich tradic, jsou velmi výrazné.

Hromadná komunikace - Prostředky hromadné komunikace jsou spolu s tlakem skupinového a veřejného mínění hlavními nástroji společenského vlivu na psychiku jedince. Hromadná komunikace mohla být zprostředkována nejen rozvíjejícím se tiskem, tedy novinářskou činností, ale rovněž různými nařízeními, vyhláškami a hlavně veřejnými shromážděními. Za taková shromáždění můžeme považovat seskupení jedinců v kostelech, v hostincích, na poutích, procesích, trzích, při kolektivních pracích, jako bylo například draní peří či mlácení obilí. Můžeme je rozlišit na organizované a neorganizované. Prostředí kostela je v tomto případě specifické tím, že veřejné shromáždění v něm konané je organizováno určitým rituálem a hlavně průvodním slovem duchovního, jenž byl vůbec jedním z nejdůležitějších pramenů všech informací, zejména v prostředí vesnice.[2]

Tisk

Noviny jsou obecně jedním z nejdůležitějších informačních kanálů vůbec. Jsou také jednou z možností, odkud pisatel získával informace. Ovšem pravděpodobnost, že některý z písmáků byl pravidelným čtenářem novin, je malá. Souvisí to s možností přístupu k novinám. Pokud si člověk noviny nekoupil sám, mohl si je od někoho půjčit. Poslední možností bylo si je přečíst tam, kde byli veřejnosti přístupné. Na vesnici byla dostupnost k novinám v tomto směru mnohem omezenější než ve městech. V některých hostincích je bylo možné vypůjčit, někdy se i veřejně předčítali, ovšem nelze tyto možnosti zvláště před rokem 1800 přeceňovat. U prostého člověka ani nelze očekávat v tomto směru příliš vysokou iniciativu. Přesto však byli noviny klíčovým zdrojem informací i pro venkovské obyvatelstvo. Totiž duchovní, učitelé, státní úředníci a jiní informátoři lidu získali pravděpodobně většinu informací právě z novin a šířili je v ústním podání dále.

První české periodické noviny vycházeli s přestávkou v letech 1719 - 1722 z podmětu Karla Františka Rosenmüllera a nesly název Pražské poštovní noviny. Vycházeli dvakrát týdně a obsahovali především zprávy z ciziny přejímané z Vídeňských novin. Po jejich přejmenování na Pražské noviny vycházeli dále, ale jejich úroveň klesala a k roku 1772 jsou známi pouze čtyři předplatitelé. Znovu začali vycházet o deset let později a roku 1786 se jejich šéfredaktorem stal Václav Matěj Kramerius. To už ovšem nesly název jejich nového majitele: Schönfeldské císařsko-královské pražské noviny. Kramerius během tří let obsahově noviny povznesl. Zařadil na jejich stránky zejména články o hospodaření a na první místo dával výchovu a vzdělání lidu. Docílil 900 odběratelů. Po sporech se Schönfeldem začal roku 1789 vydávat vlastní tzv. Krameriusovy c.k. pražské poštovské noviny. Jejich náplň byla v podstatě stejná, rozdíl byl jen v tom, že vycházeli pouze jedenkrát týdně. [3]

Úterní pražské poštovské noviny z 2. ledna 1720.

V období válek proti Francii pak na česky psané noviny byla uvalena zvláště přísná cenzurní opatření. Státní úřady totiž ztotožňovali české etnikum s venkovským obyvatelstvem a obávali se šíření revolučních myšlenek. Avšak i přesto, že informace, zejména ze zahraničí, procházeli tvrdou cenzurou, vedly obyvatelstvo k poznání, že kromě monarchie, existuje ještě řada dalších států a pomáhali jim udělat si obrázek o soudobém světě.

Škola

Instituce školství začala zasahovat do každodenního života městského a venkovského lidu od konce 70. let 18. století, v průběhu zavádění tereziánské školské reformy do praxe. Ne, že by dříve školy nebyli, ale zavedení povinné šestileté školní docházky přineslo závažnou změnu do života nejen žáků, ale i jejich rodin. Základním stupněm nově vybudované pevné školské docházky byly triviální školy, které se měli nacházet ve všech venkovských městech a farnostech. Vyučovacím jazykem měl být jazyk obyvatel a náplní výuky především získání praktických dovedností. Číst, psát, počítat plus náboženství a informace o řemeslech.

Dalším stupněm škol byly městské hlavní školy, kde bylo vyučováno němčinou a kde si žáci měli osvojit vedle schopnosti rozlišovat jevy také přesnější pojmosloví a zásady logického verifikujícího uvažování. Třetím stupněm byla pak hlavní škola, která měla být v hlavním městě a měla sloužit jednak jako vzor normálním školám, jednak jako školící centrum budoucích učitelů. Ti navštěvovali přípravné kurzy v délce šesti týdnů pro výuku na školách triviálních a v délce deseti měsíců pro výuku na školách normálních. Je tedy zřejmé, že úroveň výuky záležela velkou měrou na osobě učitele, a že všechny další informace, souhrnně nazývané jako vlastivědné (dějiny, zeměpis) ve výuce, se odvíjeli od jeho vzdělání. I přesto, hovoříme-li o škole z hlediska jejího vlivu na míru informovanosti prostého člověka, můžeme říci, že povinná školní docházka zásadním způsobem pozitivně ovlivnila sociální komunikaci. Lidové vrstvy se postupně zapojily do vznikajícího systému oběhu a výměny informací. Mnoho informací ze školy sice žáci postupem času zapomněli, ale dovednosti jako čtení nebo psaní jim umožnili, aby nové informace získali a aby si zapsali, co nemá být zapomenuto.

Obsah písmáckých pamětí

Zprávy tvořící lokální obzor a myšlení písmáků

Rodinné události, nebeská znamení, události spjaté se životem v obci a jejím blízkém okolí

Zprávy přesahující lokální obzor a myšlení písmáků

Významné světské osobnosti, společenského, politického života, císařská nařízení - patenty, hodnocení společenských poměrů

Zprávy patřící do obou výše uvedených skupin

Chod hospodářství, cenové údaje, daně a jiné dávky, meteorologické jevy, epidemická onemocnění a hladomory, trestné činy, neštěstí zaviněná lidskou nedbalostí, válečné události,

události spjaté s církví a náboženským životem, vztah k vrchnosti

Závěrem

V názvu této práce je odkaz na genealogii, tedy vědu, která se zabývá mimo jiné také zjišťováním předků určité osoby.[4] Ze svých zkušeností mohu potvrdit, že většina našich předků sledovaného období skutečně žila na vesnicích a že konkrétní zprávy o jejich možném geografickém rozhledu až na výjimky neexistují a nikdy neexistovali. Šťastný genealog, který objeví mezi předky písmáka!

Pokusil jsem se tedy v této práci o obecný a teoretický náhled do života našich předků a jejich geografickém rozhledu, především v druhé polovině 18. století. Práci jsem rozdělil do třech hlavních kapitol.

Nejdříve v samotném úvodu se snažím vyčlenit literaturu, v které lze předpokládat žádoucí informace na jednotlivé skupiny. Ty pak samostatně hodnotím, potvrzuji či vyvracím očekávání.

V první kapitole - Vznik a vývoj lidového kronikářství - pokládám otázky kdy a proč lidové kronikářství vzniklo a naznačuji jeho vývoj. Ovšem odpověď na otázku "kdy", je v užité literatuře zodpovězena pouze částečně. Autoři se nevěnují odůvodnění proč vzniká právě v průběhu 17. století a z jakého důvodu je jeho rozvoj ve 40. letech století 18.

Na druhou stranu na otázku důvodu vzniku je názorů několik.

Kapitolou druhou - Informovanost prostého člověka - odhaluji informační zdroje písmáků, které by ovšem měli být společné pro celou obec. Vypovídají tedy o možném rozhledu všech obyvatel. Ve třech hlavních částech podrobněji rozebírám možnosti cestování, sociální postavení ve společnosti a s tím související přehled o okolí a konečně hromadné prostředky a jejich vliv na jednotlivce i společnost. V rámci této třetí části se blíže věnuji dvěma pro dobu nejvýznamnějším hromadným prostředkům, tisku a školám.

Poslední kapitolou - Obsah písmáckých pamětí - již pouze stručně uvádím hlavní témata, kterými se lidový kronikáři ponejvíce věnovali.

Bibliografie:

BAUEROVÁ, Petra: Lhota - pohled do života jedné vesnice. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta filozofická, 2002.
BERÁNKOVÁ, Milena: Dějiny žurnalistiky: I.díl. Český periodický tisk do roku 1918. Praha: Nakladatelství Novinář, 1981.
ČERNÝ, Václav: Kronikář. Praha: Občanská knihovna, 1936.
DOKOUPIL, Lumír a spol.: Přirozená měna obyvatelstva českých zemí v 17 a 18. století. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999.
HÁZA, Zdeněk: Lidé na panství Nový Kunstberk, 1595-1745. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta filozofická, 1973.
JANÁK, Jan - HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989.
KUTNAR, František: Cesta selského lidu ke svobodě. Praha: Česká akademie zamědělská, 1948.
MLYNAŘÍKOVÁ, Barbora: Geografický horizont prostého člověka v Čechách v letech 1740-1830. Praha: Etymologický ústav AV ČR, 2001.
MRÁZ, Pavel: Obyvatelé Velkého Dřevíče v pramenech 17. a první poloviny 18. století s expozicí rodopisného vývodu. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta filozofická, 2000.
RHEINHEIMER, Martin: Chudáci, žebráci a vaganti: lidé na okraji společnosti, 1450-1850. Praha: Vyšehrad, 2003.
SLAVÍK, Bedřich: Písmáci selského lidu. Praha: Václav Petr, 1940.
STRÁNSKÁ, Drahomíra: Příručka lidopisného pracovníka. Praha: Melantrich, 1936.
VÁLKA, Josef: Dějiny Moravy: Díl 2, Morava reformace renesance a baroka. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1995.

[1] Tamtéž str. 56.

[2] Tamtéž str.59.

[3] BERÁNKOVÁ, Milena: Dějiny žurnalistiky: I.díl. Český periodický tisk do roku 1918. Praha: Nakladatelství Novinář, 1981.str.32-45.

[4] Genealogie - pomocná věda historická. V širším smyslu pojednává o charakteru vztahu dvou navzájem souvisících jevů či faktů, v užším smyslu je to nauka o vztahů mezi lidskými jedinci vyplívajících z jejich rodového původu. (ZUBACKA, I. - ZEMENE, M.: Kapitoly z PVH. Bratislava: 1993. str.100.)

ÚVOD

Tue, 08 Jul 2008 12:56:08 +0200

Vítejte! Tyto stránky jsou věnovány vám. Seznámí vás s dějinami obce Libuše a s historií vašeho rodu. Příslušnou sekci si vyberete v liště nalevo. Každý měsíc zde přibude několik článků k dějinám Libuše i rodopisu. Aktuální záležitosti jsou vypsány v článku "Červencová expanze".

Kliknete-li na tento článek, zobrazí se vám pod ním anketka. Prosím o váš hlas a vůbec názory na tuto stránku. Všechny diskuze jsou vám otevřeny. Těším se na vaše postřehy.

Představení

Tue, 08 Jul 2008 12:54:56 +0200

Kdo byli vaši předkové?

Kdy o nich máme první zmínky?

Kde bydleli a jak velké bylo jejich stavení?

Co dělali a Čím se živili?

Jak žili a jak si stáli finančně?

Proč umírali a je dlouhověkost dědičná?

Kolik měli dětí a kde jsou vaši vzdálení příbuzní?

Odkud přišli a Kam se stěhovali?

Komu byli poddaní a komu platili berně?

Jakou barvu má vaše krev?

Možná jste si již také položili základní filozofickou otázku: PROČ EXISTUJEME? Celé generace

našich předků marně hledali odpověď a při tom právě oni odpovědí jsou. Existujeme, protože jsme se narodili našim rodičům a ti našim prarodičům a ti našim praprapra...

Každá odpověď sebou však přináší dvojnásob otázek. Kde se vzala předcházející pokolení a jací to byli lidé? A kolik máme předků, když se každou generací zdvojnásobují? Mámě dva rodiče, čtyři prarodiče, osm pradědečků a prababiček...šestnáct...třicetdva...64...128...256... ...až konečně 1024 předků v jedenácté generaci! (Podle výpočtu n=2^n-1, přičemž my jsme generací první. Tedy výpočet téměř prostý.) Ale to jsme teprve v době Marie Terezie! Kolikáté pokolení představuje například první Přemyslovec Bořivoj, který žil na konci století devátého? Počítáme-li generaci cca 30 let, pak Bořivoj je od nás vzdálen asi 35 generací! To znamená dle vzorce 35 = 2 ^35-1 tedy 17 179 869 184. Sedmnáct miliard! Tolik předků má každý z nás na počátku českých dějin! Ale jak je to možné? Matematicky to nepopiratelně vychází! Každý z našich předků měl dva rodiče, nebo ne?

Zde se již dostáváme přes filozofii a matematiku na pole historie a pomocných věd hostorických. Zejména rodopis neboli genealogie nám dokáže dát odpověď na tuto záhadu. Jaká je ta odpověď? Mezi našimi předky docházelo k příbuzenským sňatkům! Tak často, jak se to běžně dělo mezi šlechtici či vládnoucími rody. I vesnice nebo panství byly do jisté míry uzavřené komunity. Příbuzenské vztahy byly církví sice pečlivě hlídány, ale po několika generacích se povědomí ztratilo. Možná i vaši sousedi jsou vaši vzdálení příbuzní. A možná máte společné předky s vaším šéfem, řidičem autobusu nebo vaši ženou či manželem. Genetika odhalí příbuznost, ale genealogie dodá jména! Nakonec při 17 miliardách předků v 9. století, kdy v Čechách žilo pouze kolem 200 tis. lidí musíme konstatovat, že jsme velmi vzdálení příbuzní všichni se všemi! A dost možná je každý z nás potomek i panovnického rodu Přemyslovců. Matematický výpočet tomu neúprosně nasvědčuje! Ale jen rodokmen každého z nás to může odhalit! A může odpovědět i na výše uvedené otázky, protože...

...Na vše lze odpovědět…

Rodokmen............... Bc. Matěj Kadlec

Dějiny domu............... kadlec.m@seznam.cz

Rodinná historie............... +420 604/266 025

Hledání příbuzných.............. +420 775/266 025

Historie obce a panství.............. ICQ: 159 848 259

Počet obyvatel a domů na Libuši (1654-2008)

Sun, 22 Jun 2008 16:41:30 +0200

Pořadí	Rok	Počet obyvatel	Počet domů
1.	1654	0	0
2.	1713	-	8
3.	1775	-	8
4	1785	-	9
5	1788	-	8
6	1789 (05.10)	-	9
7	1799 (25.10)	-	10
8	1810 (26.03)	-	11
9	1818 (17.06)	-	12
10	1819 (15.10)	-	15
11	1820 (14.05)	-	16
12	1823 (28.05)	-	17
13	1830 (19.11)	-	20
14	1836	98	20
15	1841	-	23
16	1844	135	23
17	1850	145	-
18	1869	248	28
19	1870	223	28
20	1880	311	36
21	1890	406	41
22	1900	633	68
23	1910	824	104
24	1921	836	115
25	1930	1087	170
26	1931	1077	178
27	1950	1619	364
28	1961	1850	-
29	1970	1955	463
30	1988 (31.12)	3844	640
31	2005	3980	-
32	2008 (14.01)	4173	825 - adres

Položka	Zdroj informace
1.	Berní rula. Sv. 18, Díl 1, Kraj kouřimský. (ed. Haasová-Jeníková, Marie). Praha: SPN, 1952. 480 s.
2.	NA-de. 145 Tereziánský katastr. 51 rustikální fase 1716. s. 8-12.
3.	NA-de. 151 Josefínský katastr. 2266 spisy. 26. s. 29-33.
4	NA-de. 151 Josefínský katastr. 2266. s. 156-187.
5	SCHALLER, Josef František Jaroslav. Topographie des Königreichs Böhmen: darinn alle Städte, Flecken, Herrschaften, Schlösser, Landgüter, Edelsitze, Klöster, Dörfer, wie auch verfallene Schlösser und Städte unter den ehemaligen und jetzigen Benennungen samt ihren Merkwürdigkeiten beschrieben werden., 10. Theil,, Kauržimer Kreis. Prag: In der von Schönfeldschen Handlung, 1788. s. 216.
6	AHMP. Sbírka matrik. KUN NOZ 13. f. 42. (nové číslování)
7	AHMP. Sbírka matrik. KUN NOZ 13. f. 54. (nové číslování)
8	AHMP. Sbírka matrik. KUN NOZ 13. f. 62. (nové číslování)
9	AHMP. Sbírka matrik. KUN NOZ 13. f. 69. (nové číslování)
10	AHMP. Sbírka matrik. KUN NOZ 13. f. 71. (nové číslování)
11	AHMP. Sbírka matrik. KUN NOZ 13. f. 72. (nové číslování)
12	AHMP. Sbírka matrik. KUN NOZ 13. f. 83. (nové číslování)
13	AHMP. Sbírka matrik. KUN NOZ 13. f. 97. (nové číslování)
14	MERHOUT, Cyril: Kniha o Kunraticích. s. 78.
15	Mapa stabilního katastru. VALTR, Ladislav: Bývalá tvrz: Stavebně historický průzkum a architektonické vyhodnocení objektu. Praha: [s.n.], 2000. s. 13.
16	SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen: statistisch=topographisch., 12. Band, Kouřimer Kreis. Prag: Friedrich Ehrlich, 1844. s. 163.
17	Retrospektivnílexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970: Počet obyvatelů a domů podle obcí a částí obcí podle správního členění k 1. lednu 1972 a abecední přehled obcí a část obcí v letech 1850-1970. (zprac. kol. aut. Federálního statistického úřadu v Praze). Praha: Statistické a evidenční vydavatelství tiskopisů, 1978. s. 50.
18	Retrospektivní lexikon. s. 50.
19	MERHOUT, Cyril: Kniha o Kunraticích. s. 78.
20	Retrospektivní lexikon. s. 50.
21	Retrospektivní lexikon. s. 50.
22	Retrospektivní lexikon. s. 50.
23	Retrospektivní lexikon. s. 50.
24	Retrospektivní lexikon. s. 50.
25	Retrospektivní lexikon. s. 50.
26	ÚMČ Praha-Libuš. Pamětní kniha obce Libuš u Prahy. s. 4. (dle sčítání z roku 1931)
27	Retrospektivní lexikon. s. 50.
28	Retrospektivní lexikon. s. 50.
29	Retrospektivní lexikon. s. 50.
30	ÚMČ Praha-Libuš. Pamětní kniha obce Libuš u Prahy. s. 275.
31	ŠKODA, Eduard: Kniha o Libuši. s. 116a.
32	Kronikářské zápisy pro rok 2008.

O číslování libušských domů aneb co znamená číslo popisné

Wed, 21 May 2008 22:23:21 +0200

Mnoho již bylo napsáno o nejstarším domě na Libuši, který nese číslo popisné 1. Vypovídá však toto číslo skutečně o tom, že byl postaven jako první? Kdy a jak vlastně vznikala tato označení domů a podle čeho jsou přidělována? Libuš se právě v těchto dnech blíží k přidělení tisícího popisného čísla. Využijme proto této příležitosti a podívejme se, jak se obec rozrůstala v minulosti. Kdy měla svých prvních deset či sto popisných čísel? A jak to zjistit?

Dům čp. 25 na Libušské ulici v místě kde se dodnes říká "Na Rybníčku" je zřejmě jednou z mála libušských staveb, která od svého vzniku nebyla výrazněji přestavěna.

Všechno to začalo 6. února 1770, když se císařovna Marie Terezie, známá svým smyslem pro řád, rozhodla zjistit, kolik domů vlastně v jejích tzv. dědičných zemích je. Vydané nařízení přikazovalo, aby každý dům stojící na území jejího mocnářství dostal číslo a nahradil tak stávající domovní znamení či jméno. Jména měly domy většinou podle svých obyvatel, ačkoli často to bylo i naopak. Označování domů podle majitelů je zvláště na vesnicích používáno dodnes. Například v obci Malenice v jižních Čechách nedaleko Volyně je tradice silná natolik, že místní starousedlíci nazývají domy podle jmen jejich majitelů z prvního soupisu z 50. let 17. století. I na Libuši jsou pro snadnější orientaci jména používána, i když jsou samozřejmě mnohem mladšího data. Například se stále říká u Heranů nebo u Šťastných. (Pro mladší generace u Bonala - podle pekařství.)

Samotné číslování domů nemělo zpočátku charakter trvalého označení, ale pouze pořadového čísla v konkrétním soupise. Číslovaly se obytná stavení, které až do dalšího přečíslování byly "popsány" křídou na vrata či dveře. Například v Táboře byly domy, podobně jako v dalších městech, přečíslovány dokonce třikrát. První přečíslování proběhlo v roce 1785 - tzv. josefínské číslování, další v letech 1805 - 1815, tzv. staré číslování a poslední, dosud platné, je z 23. března roku 1857, kdy tzv. nové číslování poprvé užívá namísto čísel popisných čísla orientační. Orientační čísla nejsou celostátně povinná a používají se zejména ve městech. Právě zde totiž častými stavebními úpravami, spojováním či rozdělováním měšťanských domů, docházelo k přebytku či nedostatku čísel. Číslování tak ztrácelo svůj nezanedbatelný navigační charakter. Pořádek v číslování domů je přitom pro život města nepostradatelný. Bez nich by se sanitka či hasiči jen těžko dostávali na určená místa včas.

Poněkud jiná situace byla na vesnicích, mezi které patřila i Libuš a Písnice. Pro přečíslovávání zde nebylo důvodů a sled čísel přidělených po roce 1770 poskytuje dobrou informaci o postupu a vývoji obce. Číslovat se začínalo obvykle od nejdůležitější, zpravidla veřejné budovy, kterou mohlo být panské sídlo, fara, rychta nebo nejbohatší usedlost. Na Libuši to byla právě panská hospoda v prostorách současné libušské pošty v domě čp. 1. V roce 1770 měla Libuš pouhých osm stavení a čísla byla od tohoto roku přidělována chronologicky. Od čísla popisného 9 lze tedy sledovat výstavbu Libuše, přičemž zde můžeme využít internetu. Datování jednotlivých budov pak zajistí přiložená tabulka s počtem domů a obyvatel na Libuši. Ke dni 20.05.2008 je přiděleno již 983 popisných čísel.

Ukažme si způsob datování na příkladu domu čp. 25. Je zvláštní tím, že za celou dobu své existence zřejmě nebyl výrazněji přestavěn. Využijeme serveru www.mapy.cz. Zadáním hesla Libuš 25 nám počítač zobrazí dům ze zdejší fotografie a pomocí tabulky se můžeme pokusit určit, kdy byl přibližně postaven. Z tabulky vyplývá, že v roce 1844 bylo v obci ještě 23 domů, ale v roce 1869 již 28. Můžeme tedy konstatovat, že dům čp. 25 byl postaven v polovině 19. století. Stejně tak lze vyčíst, že první (matriční) zmínka o domu čp. 10 je z 25.10.1799 a dům čp. 100 byl postaven mezi lety 1910 a 1921.

Tabulka je umístěna mezi články s názvem: Počet obyvatel a domů na Libuši (1654-2008)

U nás 05/2008 Třetí hospoda výsadní I.

Wed, 14 May 2008 10:29:22 +0200

Na dnešní cestě do minulosti se zastavíme nad dějinami nejstaršího domu na Libuši, kterým je nynější čp. 1 v Libušské ulici s poštou, optikou a především bývalou hospodou. Hostinec najdeme v tomto domě již v roce 1716, kdy o něm máme nejstarší doložitelnou zprávu. Je ale možné, že fungoval již mnohem dříve. Po vypálení obce Švédy za třicetileté války mohl být jen obnoven. O tomto období totiž nemáme téměř žádné zprávy. Nejspíše byl ale vybudován až po roce 1688, kdy se na zpustlé Libuši usadili noví obyvatelé. Ti přicházeli povětšinou z Kunratic, kde v této době nechal jejich majitel Jan František Čabelický vystavět zámek. Jeho základy tvoří středověká kunratická tvrz. Na základech tvrze libušské pak vznikl zájezdní hostinec s barokní zahradou. Pojďme nahlédnout nejen do historie tohoto domu a jeho stavebního vývoje, ale také do osudů jeho obyvatel v uplynulých třech staletích.

1. Současný stav restaurace U Radnice, někdejšího panského zájezdního hostince z 18. století.

Starodávný hostinec

"Od starodávna na Lybussy na druhé silnici v tu stranu k Modrzanum za ovčínem panskym ležící taky vlastní milosti vrchnosti přináleží."

Tento zápis pochází z urbariální knihy pro kunratické panství založené v roce 1688. Hospoda na Libuši prý stojí už od starodávna. Takto alespoň uvádí její písař, který do knihy pro následující pokolení zaznamenal tzv. "Dalssi pamieti pro budaucznost". Učinil tak nejspíše roku 1790.

To ale znamená, že už v 18. století nebyla známa doba, kdy hostinec vznikl! Je proto možné, že byl po třicetileté válce pouze obnoven. O tvrzi totiž není žádné zmínky. Nepochybně však o ní povědomí bylo, a to i proto, že až do poloviny 19. století stála u hospody věž.

Co ale víme o podobě tohoto stavení? Díky stavebně historickému průzkumu a architektonickému vyhodnocení objektu, který roku 2000 učinil Ladislav Valtr, toho není málo. Nechme promluvit odborníka.

Kde stála věž?

Tvrz byla čtvercového půdorysu. Do dnešních dnů se zachovaly středověké konstrukce ve dvou sklepních prostorách a v jižní části přízemí. Jižněji situovaný sklep, dnes přímo pod prodejnou optiky, je dodatečně zaklenut silně stlačenou nepravidelnou valenou klenbou z 18. století. K patě klenby jsou konstrukce z lomového kamene, na klenbě pak smíšené. Na jihovýchodním nároží jsou tyto konstrukce užší a právě v této půdorysné nepravidelnosti by mohla zmiňovaná věž stát. Sem ji také jednoznačně klade starší literatura. Půdorys objektu ji ovšem umožňuje situovat také do severovýchodního cípu stavby, kde se rovněž nachází sklep. Tento suterénní prostor nepravidelného půdorysu byl zaklenut později cihelnou klenbou. Konstrukce původního obvodového zdiva z lomového kamene o šířce téměř 1 metr prochází nad stávající úroveň dvora. Podlahu sklepa tvoří valouny.

Protože o podobě tvrze ani hostince nejsou až do 20. století známé žádné obrazy, plány či fotografie, odpověď na tuto otázku může přinést jedině archeologický výzkum. Podle názorů odborníků, kteří jsou se situací na Libuši pečlivě seznámeni, lze předpokládat v jižním sklepení rozsáhlé nálezy novověké keramiky. Realizace výzkumu by tak přinesla informace nejen o umístění věže.

2. Až metr silné zdivo vystupující nad úroveň terénu ze severního sklepa je možná pozůstatkem věže.

Nejstarší zápis

O libušském šenkýři se prvně dozvídáme již v rustikální fasi z roku 1716! Jedná se o přípravný materiál k Tereziánskému katastru, který byl nakonec realizován až v letech 1748 a 1757. Máme tak k dispozici hned tři seznamy hospodářů, vždy k uvedenému roku, z kterých je možné za obvyklých okolností vysledovat posloupnost majitelů usedlostí. Obvyklé okolnosti se však kunratickému panství vyhnuly i v tomto případě. Do obou katastrů byla jména hospodářů opsána z rustikální fase. Ta uvádí osm hospodářů. Sedm z nich jmenuje, další je veden jako libušský šenkýř. Hospoda na Libuši tedy byla už v roce 1716!

Více nám bohužel Tereziánský katastr o hospodě na Libuši neprozradí. A co urbariální kniha? Hostinec byl panský, a písař ho tedy až do jeho prodeje v roce 1785 nezapisoval. Ani matriky kunratického panství nepřinášejí tolik jako na jiných místech. První zápisy pro Libuš pocházejí z roku 1747.

Zajímavý je pro nás zápis z 28. 10. 1748. Kryštof Keller přichází o den stará dvojčátka, která z neznámého důvodu obě umírají. Tuto nešťastnou událost písař zaznamenal, a my díky tomu víme, že Kryštof Keller byl toho času libušským šenkýřem. Je první, o kterém to můžeme s určitostí tvrdit. (poznámka z 28.07.2008: Byl nalezen zápis o libušském šenkýři Danielu Kolibovi a jeho manželce Alžbětě z 18.12.1702! Toto je dost možná skutečně první libušský šenkýř!

28. října 1748 na Libuši: Usnuly v pánu dvojčátka, totižto Jan Jiří a Anna Kateřina, oba otce Kryštofa Kellera, šenkýře libušského, a dle způsobů katolického při chrámu páně zdejším, pohřbené odpočívají, staří byly 1 den.

Další stavební vývoj domu, jak jej určil Ladislav Valtr, pokračoval v 18. století, kdy byly zaklenuty místnosti. V jižní části tvoří stropy dvou obdélných pokojů klášterní klenby s pětibokými výsečemi. Můžete je vidět v prostorách dnešní pošty, třeba kdykoli, když z důvodu dlouhého čekání zvednete oči "v sloup".

4. Klášterní klenba v prostorách současné pošty.

Barokní zahrada

V 18. století byla také na přilehlých pozemcích založena barokní zahrada. Její vznik snad souvisí s barokní výstavbou kunratického panství za Golčů. Jan Arnošt Golč v roce 1728 rozšířil panství zakoupením dalších tří vesnic a nově nechal vystavět ves Libuš. V roce 1749 byl povolán na úřad rychtář Hála a sousedi Martin a Matěj Rudolfský, aby dosvědčili a podpisem stvrdili, že na Libuši dřív nic nebývalo než pár chalup, odkud lidé chodili mlátit do panských stodol, a později, že vrchnost sama jim okolní pusté pozemky rozdělila. Zde můžeme upozornit na to, že výše jmenovaní pánové jsou velmi pravděpodobně předkové většiny libušských, a ovšem i písnických a kunratických obyvatel. Toto tvrzení lze dokázat, vydáme-li se do minulosti vlastního rodu.

V letech 1730 - 1736 dal Arnošt Golč přestavět gotický kostelík na barokní a ve stejném stylu nechal upravit zámek s dvorem. V roce 1730 také nechal za zámkem zřídit a obezdít barokní zahradu, která je dodnes skrytou chloubou Kunratic. V bakalářské práci o kunratickém kostelu se Andree Přecechtělové podařilo odhalit pravého autora této barokní přestavby! Namísto známého a v literatuře stále uváděného stavitele Tomáše Haffeneckera jím byl ve skutečnosti Václav Špaček.

Libušská zahrada se bohužel nedochovala, její půdorysný rozsah je ještě jasně patrný z mapy stabilního katastru (viz. obr. č. 1 v U nás č. 4/2008). Během druhé poloviny 19. století ustupuje ve prospěch hospodářského dvora. Její zbytky můžeme částečně sledovat také na barevném plánu k přestavbě domu z roku 1940. Dodnes jsou zachované zbytky obvodových zdí s typicky ústupkovitě formovanými nárožími. Poslední z nich, které se ještě dochovalo, v nedávné době částečně opravil a zajistil jeho nový majitel. Zeď, která je vyfotografována v Knize o Libuši a Písnici a nedopatřením vydávána za pozůstatek tvrze, je ve skutečnosti zbytkem domu postaveného v polovině 19. století.

6. Poslední z původních zakulacených nároží barokní zahrady z 18. století. V roce 2007 bylo vyspraveno a reparováno.

Libušský šenkýř

Další konkrétnější zprávu o libušském šenkýři máme až v urbariální knize k roku 1786. Bývalý hostinský získává od vrchnosti povolení vystavět si na Libuši dům. Zdá se, že deváté stavení na Libuši získalo také čp. 9.

"Zápis Josefa Ertla na barák na panským gruntě ve vsi Libuši.

Léta páně 1786, dne 23. února, z vůle a vědomím milostivý vrchnosti na poníženou žádost Josefa Ertla, bývalého šenkýře libušského, tuto se povolení uděluje, by on sobě ve vsi Libuši na panském gruntě (tam kde někdy starý dvůr založen se nacházel) barák na svůj náklad vystavěti mohl…"

V tomto zápise se také dozvídáme jméno dalšího libušského šenkýře. Před rokem 1786 jím byl Josef Ertl. Nyní známe toto příjmení v podobě Hertl a tento rod vede hospodu na Libuši i dnes. Jmenuje se U Hertlů a nachází se nedaleko benzinové pumpy na Libušské ulici. Vraťme se ale zpátky do minulosti.

7. Dnešní pohled na čp. 9 v Libušské ulici.

"Léta a dne níže psaného…"

Těmito slovy začíná zápis k prvnímu prodeji výsadního hostince na Libuši. Od kunratické vrchnosti jej kupuje nový nájemník Josef Stejskal. Datum kontraktu však níže uvedeno není. Smlouva je tím zvláštní, že ho písař zřejmě opomněl poznamenat. Rok prodeje však snadno zjistíme. Cena hostince byla 200 zlatých. Polovinu nový majitel měl zaplatit hotově, druhou měl doplatit ve čtyřech ročních splátkách po 25 zlatých. A to počínaje příště na svatého Havla, a to bylo roku 1786. Prodej se tak musel uskutečnit nejdříve v roce 1785. Smlouva mimo jiné ustanovuje povinnost obeznámit vrchnost v případě dalšího prodeje a nutnost povolení pro prodej. Pečlivě jsou vypsány k hostinci příslušející pozemky. Jedná se o 17 strychů v orných polích, 6 strychů na louky a dále činži, která činí 50 zlatých ročně. Platit se má na svatého Jiří a na svatého Havla vždy po 25 zlatých.

Vybavení hostince

Na tomto místě se objevuje také důkladně sepsané zařízení hostince:

Na základě tohoto inventáře si můžeme udělat představu o podobě hostince. O zahradě, tvrzi ani o věži se bohužel nic nepíše ani zde.

Opět v prodeji

Neméně zajímavý je následující prodej hospody z 26. ledna 1788. Není to však dříve, než byl splacen prodej první. Josef Stejskal položil podle konečného zapsání skutečně 100 zlatých při vyhotovení kontraktu, ale druhou polovinu zaplatil jednorázově 10. srpna 1787. O půl roku později tedy prodává hospodu Václavovi Čančíkovi, a to za 330 zlatých! V druhém zápisu, však důvod navýšení ceny nelze vyčíst. Zápis je důkladnější v bodech vypisujících povinnosti šenkýře, ale již nezaznamenává nic o stavu hostince.

Ani Václav Čančík nepodržel hospodu dlouho. Již 5. listopadu 1798 ji prodává Josefu Černému, šenkýři betáňskému. K příslušenství již kromě polí náleží také: "Pár volů, 4 kusy skopového dobytka, pak 5 kop žitný slámy a 8 strychů sena, neméně s pluhem a s bránama k jeho vlastnímu a dědičnýmu užívání, držení a vládnutí." Přesto je téměř trojnásobně vyšší cena překvapivá. Hodnota hostince je dle trhové ceny 900 zlatých! Možná došlo v této době k přestavbě domu. Důvod může být ale jiný.

Velká přestavba

Ladislav Valtr datuje další stavební změny až k počátku 19. století. V klasicistním stylu byl původní objekt rozšířen severním směrem. Tím došlo ke spojení dvou původně samostatných středověkých objektům u jižního a severního sklepa. Po zastřešení valbovou střechou, která je pravděpodobně také z této doby, vznikl ve střední části nyní již jediného objektu průjezd do pozdějšího hospodářského dvora. Klasicistní úpravy se zřejmě výrazně projevily i na fasádách a umělecko řemeslných detailech. Ty se bohužel až na několik výjimek nedochovaly. Jednou z nich jsou klasicistní šambrány se zdůrazněným klenákem na třech krajních osách při nároží do ulice. V počátku 19. století byla ještě zaklenuta čtvercová místnost ve střední části budovy. Její klenbu rozdělují na čtyři díly dva uprostřed se protínající pasy vyklenuté do stlačených oblouků a vybíhající vždy od poloviny stěny.

U nás 05/2008 Třetí hospoda výsadní II.

Wed, 14 May 2008 10:22:30 +0200

Nečekaný nárůst ceny

Z 26. června 1805 máme k dispozici zatím poslední dostupný kontrakt o prodeji. Od Josefa Černého kupuje hospodu se vším příslušenstvím Václav Heran. K hospodě náleží pár volů, jedna

kráva, 1 vůz a pluh, 1 brána, 2 ½ kopy dlouhé slámy, 58 otýpek krátké slámy a seno na malé půdě. Též 8 strychů ovsa a 2 strychy ječmene. Dále 2 tabule, 2 lavice a 3 sklenice. Prodejní cena je tentokrát již 4960 kop zlatých, z čehož 2500 zlatých pokládá Václav Heran hned při vyhotovení smlouvy.

Prudký nárůst ceny hostince, který v rozmezí let 1785 až 1805 vzrostl bezmála 25x, zatím nebylo možné objasnit. Svůj podíl na tom může mít znehodnocení konvenční měny za napoleonských válek (ačkoli ta se projevila až po roce 1809), stejně jako stavební úpravy domu v průběhu celého období.

Václav Heran a dům čp. 1

V roce 1811 končí druhá urbariální kniha, která byla ve spolupráci s archivními pracovníky ještě dohledána. Držitele v 19. století však můžeme sledovat dále alespoň na základě libušských matrik, které jsou uloženy v Archivu hlavního města Prahy.

Dozvídáme se například, že už 10. července roku 1805 se narodila Václavovi Heranovi a Magdaleně, dceři Vavřince Šindeláře, holčička Františka. Zjišťujeme také, že Heranovi vlastnili hostinec téměř celé 19. století. V domě čp. 1 žilo více rodin, které nebyly vždy příbuzensky spřízněny, ačkoli nájemníky byli většinou děti či sourozenci majitele. To je případ ku příkladu Jana Dvořáka, mistra krejčovského, který se do domu přistěhoval zřejmě před 10. listopadem roku 1828 z nedalekých Modřan. Vzal si tehdy totiž již 24 letou Františku. O pouhé dva měsíce později, 6. ledna 1829, se novomanželům narodil syn Josef.

Dědicem hostince se však stává syn z Václavova prvního manželství s Magdalenou Kalinovou, Augustin Heran. Kdy převzal hospodu, se z matrik nedopátráme, ale bylo to pravděpodobně mezi roky 1836 a 1838, kdy Václav Heran zemřel. Přesné datum úmrtí není ani z matrik zjistitelné, neboť zápisy z let 1836 - 1841 chybí.

Indikační skica stabilního katastru z poloviny 19. století

Jediný dědic

Augustýn má společně se svou ženou Magdalenou, dcerou libušského žebráka Tomáše Birnbauma, minimálně pět dětí. Čtyři dcery a jednoho syna. Ten se jmenuje po otci Augustýn. Právě on se stane příštím majitelem hostince. Narodil se 13. února 1838 v pořadí čtvrtý ze sourozenců a je zcela nepochybně posledním držitelem domu z tohoto rodu, alespoň v mužské linii. Jeho dvě starší sestry žily po provdání v rodném domě. Tereza si 9. února 1846 vzala za manžela Václava Krumera, syna stejnojmenného sedláka z Kunratic. 7. dubna 1847 se novomanželům narodil syn, který dostal jméno po dědovi, Augustýn. Václav Krumera je v tomto zápisu uveden již jako libušský šenkýř. Další zprávy však o tomto páru nejsou známy. Možná, že se odstěhovali. U druhé dcery Augustýna Herana, Barbory, už známe i datum narození, 12. června 1833. Provdala se 13. února 1852 za mistra sedlářského z Kunratic, Františka Vodrážku. Měli spolu čtyři děti. Poslední z nich, Barbora, je narozena 23. června 1856. Po tomto datu už o Vodrážkových v souvislosti s domem čp. 1 není v matrikách zmínky. Třetí dcera, Marie, se narodila 26. března 1836. Odtud víme, že Václav Heran byl snad ještě naživu. Křížek jako symbol úmrtí se u jeho jména objevuje až při narození mladšího bratra Augustýna. Marie si vzala za manžela chodovského chalupníka Františka Pletičku a od 24. ledna 1854 o ní neslyšíme. Nejmladší ze sourozenců, Anna, se narodila 14. června 1840. Jejím mužem se stal Vojtěch Radoš, hajný ze Slavětína. Vzali se 29. října roku 1860 a právě do Slavětína možná odešli.

Také Augustin Heran mladší založil rodinu. Se svojí ženou Annou, dcerou libušského sedláka Jana Rudolského, se oženil 10. února 1857. Měli spolu podle matrik celkem osm dětí! Nejstaršího z nich dostal Augustin téměř k dvacetinám. Josef se narodil 26. února 1858. Nejmladší z dětí, jimž se manželé nebáli vybírat i netradiční jména, byla Anna Augustýna, narozená 29. srpna roku 1877. Po tomto datu o Heranových v souvislosti s domem čp. 1 zatím nemáme žádné průkazné zprávy.

Nový majitel a obyvatelé domu

Nejpozději do 13. listopadu roku 1891 hostinec změnil majitele. Byl jím gruntovník Josef Novotný z Dolních Břežan, manžel Anny Slabové, vdovy po Heranovi.

"Otec se přiženil roku 1886, hospoda byla tehdy krytá doškama, potom ji pokryly tvrdou střechou." Takto vypovídá Alžběta Nováková - Novotná. Výpověď najdeme v práci Vladimíra Kristena: K problematice bydlení lidových vrstev v příměstské zóně Prahy mezi světovými válkami. Vladimír Kristen prováděl na Libuši výzkum v letech 1975 až 1978.

V tuto chvíli je třeba upozornit, že v průběhu práce nebyly k dispozici tolik potřebné matriky oddací a úmrtní, které by přesněji vysvětlily následující události. Anna Slabová totiž nebyla tou ženou, se kterou měl Augustýn Heran mladší oněch osm dětí. Víme však, že byl jediným synem svého stejnojmenného otce, o jehož případných bratrech také z libušských matrik nic nevíme. Nabízí se tak jediné vysvětlení. Když zemřela zasloužilá matka Anna Rudolfská, Augustýn mladší se oženil znovu s Annou Slabovou. Ta si po jeho smrti vzala Josefa Novotného, který se stal novým libušským hostinským. A právě 13. listopadu roku 1891 se tomuto manželskému páru narodila dcera a pozdější dědička hospody Alžběta. V této době již nikdo z rodiny Augustýna Herana ve stavení nežil.

Co se však stalo s dětmi Heranovými? Většina z nich již byla dospělá a hostinec nejspíše prodaly a odstěhovaly se. Ne však z Libuše. Tři ze sourozenců se stali na začátku 20. století významnými libušskými husaři. Například Erazim Heran se usadil v domě čp. 27 a jeho potomci žijí na Libuši dodnes.

Na Kunratickém hřbitovu najdeme hrob také Erazima Herana.

Zápisy v matrikách narozených prozrazují od konce devadesátých let 19. století nové nájemníky hostince. K datu 3. března 1897 to byli Antonín a Magdalena Krausovi, kterým se toho dne narodil syn Antonín (8. března 1897 bohužel umírá). 26. května 1899 se narodila Emilie, dcera dalších nájemníků domu. Těmi byli řeznický dělník Jan Jelínek, původem z Votic, a jeho žena Josefa, rodem Růžičková, z Libuše číslo 39.

Na prahu 20. století

Z předchozích výčtů jmen a dat můžeme usuzovat, že v průběhu 19. století byly ve stavení dvě až tři obytné části, v nichž žilo současně kolem deseti lidí. K tomu je nutné připočítat ještě prostory samotného hostince. Zdá se tedy, že i podle matričních zápisů můžeme potvrdit závěry Ladislava Valtra o přestavbě domu na začátku 19. století.

Další stavební vývoj lze nejspolehlivěji datovat až k roku 1892, kdy byla nahrazena původní došková krytina střechy taškovou. Tu nese také z této doby ručně opracovaný krov vaznicové soustavy se stojatou stolicí, spojovaný dlaby a čepováním. Dodatečně do něj byly vloženy kleštiny, které jsou řezané a spojované kovanými šrouby. Významnou změnou byla přístavba sálu k severní fasádě, kterou je možné začlenit do poslední třetiny 19. století či na začátek století 20. V tomto období byl také nejspíše zrušen průjezd se segmentovitě zakončeným portálem ve střední části objektu.

Roku 1905 máme z pozemkové knihy potvrzeny Josefa a Annu Novotné jako majitele hostince. V této době už jistě nesl název U Novotných.

Na Úřadě městské části Praha-Libuš se nacházejí celkem tři pozemkové knihy. Krom uvedené jsou zbylé dvě nedatované, jedna z nich se hlásí k roku 1952 jako opis originálu, druhá podle předtisknutého archu nemůže být starší, než z roku 1907. Pokud ovšem všechny tři knihy nejsou pouhými opisy. V knihovně místního úřadu by totiž originály uloženy být neměly.

Čp. 1 jako místní centrum

16. dubna 1927 se usneslo osadní zastupitelstvo obce Libuše podat nadřízeným úřadům žádost o rozloučení s obcí Kunratice. Od této doby až do osamostatnění Libuše zastávalo funkci osadního starosty pět pánů, mezi nimi také Josef Novotný. V jeho hostinci se úřadovalo ještě koncem roku 1930, kdy obec zakoupila dům pro obecní úřadovnu a zasedací síň.

V roce 1934 je zaznamenána v místní kronice adaptace hostince U Novotných. "Budova byla prodloužena, sál upraven a parketován. V prodloužení budovy zřízeno bylo vhodné jeviště, kde bude Dramatický odbor S.K. Libuš pořádat divadelní představení." Tak píše místní kronikář František Kaplánek. Novodobé stavební úpravy však měly spíše devastující charakter. V padesátých letech 20. století byla v rámci utilitární opravy domu odstraněna až na výjimky veškerá ostění oken a dveří a historické výplně. Součástí přestavby byly změny převážně v severním prostoru objektu s přístavky do dvora, které byly později strženy.

Ideální podoba pro rekonstrukci domu čp.1. Nákres západní strany domu (do Libušské ulice) ze září 1940.

V majetku místního národního výboru

18. listopadu 1960, nabytím právní moci, přechází majetek Alžběty Novotné-Novákové do socialistického vlastnictví. Vyvlastnění proběhlo na základě vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 88/1959, § 11, ve prospěch československého státu, konkrétně Místního národního výboru na Libuši. O této vyhlášce podrobněji mluví důvodová zpráva návrhu "Zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd" z roku 1990. V ní
předkladatelé zdůvodňují, proč má být zákon vydán a co napravuje.

"V celé republice bylo převedeno z vlastnictví fyzických a soukromých právnických osob celkem asi 70.000 nemovitostí do socialistického vlastnictví (státního, družstevního apod.). Šlo o malé vesnické hostince, prodejny, restaurace, činžovní domy s provozními místnostmi,

menší provozovny autoopraven, truhlárny, lakovny, sklady a další, jakož i pozemky... s odůvodněním, že jde o likvidaci poslední soukromokapitalistické hospodářské základny, odstranění nežádoucích bezpracných zisků občanů a likvidaci nežádoucích nájemních poměrů mezi socialistickými organizacemi a soukromníky... Za převážnou většinu nemovitostí měla být náhrada vyplacena podle zvláštního předpisu, který však nikdy nebyl vydán."

Další stavební změny

V sedmdesátých letech už nese hostinec název U Slabů. Po roce 1975 je pro potřeby pošty vybourán vchod na místě okna v jižním průčelí domu. Obě změny jsou patrné z dobových fotografií. Zdá se, že komunistická strana si historického objektu příliš nepovažovala. Také libušská kronika v těchto dobách mlčí, a to nejen o domu čp. 1. Snad prozradí více dvě obsáhlé složky ze stavebního úřadu v Modřanech, jež nebyly dosud zkoumány.

Písemné záznamy uložené na Libuši promlouvají až k podzimu roku 1994 a jsou nejspíše spojené se zřízením prodejny optiky ve střední části domu.V roce 1997 byla hospoda U Slabů rekonstruována a posléze dostala jméno U Radnice. Její působení však nemělo dlouhého trvání. 15. ledna roku 2004 je hostinec uzavřen. Výstižně mluví záznamy pořízené při ukončení provozu restaurace: "Pronájem - roku 2003 - 22 500,- a to bylo málo!"

Po více jak 288 letech končí nepřetržitý provoz hostince, který zde působil minimálně od roku 1716. Libušské čp. 1 je zcela jistě nejstarším stavením v obci. Je to také jediný dům, jehož dějiny můžeme v celém širokém okolí průkazně klást již do středověku. Archeologické nálezy z tohoto místa by jistě nezklamaly! A možná objevíme i ústí tajné chodby. Dnešní stav domu je však neradostný. Je to pouhé čtyři roky, co hostinec ukončil provoz. Na zdech ještě visí jídelní lístek, na internetu je stále v katalogu firem otevírací doba s adresou a telefonem. Ale prostory hostince dnes nebezpečně rychle chátrají. Jeho budoucnost je však v našich rukou!

Příští výprava proto nebude jen do minulosti, ale podíváme se také do zrcadla naší přítomnosti a na perspektivy časů budoucích.

Staré pohlednice Libuše

Sun, 23 Mar 2008 16:27:50 +0100

Díky vám se sbírka starých pohlednic stále rozrůstá. Mnoho z nich jsou však stále kopie z Knihy o Libuši a Písnici. Jejich kvalita proto není vysoká. Máte-li k dispozici originál, prosím kontaktujte mě nebo jej nascanovaný zašlete na mail kadlec.m@seznam.cz. Zde si také vyžádejte snímky ve vyšší kvalitě pro tisk.

Více pohlednic viz. Galerie - Staré pohlednice Libuše

U nás - duben 2008 Historické mapy a ortofomapy Libuše a Písnice

Sun, 23 Mar 2008 01:01:57 +0100

Téma

Z dějin Libuše a Písnice

Historické mapy a ortofotomapy Libuše a Písnice

1. Centrální část Libuše na Stabilním katastru v polovině 19. století.

Nedávno jsem hledal na internetu vrstevnicové mapy pro odhalení pověsti, která mluví o vyhlídce z Nového hradu až na hrad Pražský. A co jsem objevil!?! Letecké snímky celé Prahy z roku 1938! Libuš a Písnice jsou na těchto prvních černobílých ortofotomapách jako na dlani! Jediným pohledem lze odpovědět, jak vypadala místa našich dnešních domů a bytů, jak daleko bylo tehdy k libušské škole, jež stála ještě osamocená na kraji lesa nebo kudy vlastně vedla již tolikrát zmiňovaná betáňská cesta.

To nám umožňuje udělat další krůček k poznání naší městské části v meziválečném období. Společně se sbírkou starých pohlednic, která se neustále rozrůstá a za kterou vám tímto děkuji, máme možnost rekonstruovat dřívější vzhled obce.

Můžeme ale mnohem více! Dochované mapy nám podrobně ukáží ještě starší podobu tehdejší libušské osady nebo písnické vsi, stejně jako města Prahy a leckdy celých Čech! Podívejme se podrobněji na zdigitalizované mapy, které jsou zdarma přístupné běžnému uživateli internetu.

2. Písnice na III. Vojenském mapování z let 1879-1880 v měřítku 1:25 000.

Staré mapy na internetu

První zajímavou zastávkou na cestě po webu jsou stránky Vědecké knihovny v Olomouci. Její Digitální knihovna map čítá 556 mapových listů a všechny jsou volně přístupné. Drtivá většina z nich náleží do období 17. až 19. století, ale najdete zde také mapy staré Prahy z let 1200, 1348 a 1419. Kromě toho se můžete pokochat pohledem na New York roku 1777 nebo Transylvánii z let 1730-1740. Zajímavější pro nás možná bude Vilímkova podrobná mapa okolí pražského z počátku 20. století nebo mapy Kouřimského kraje z roku 1847, kam Libuš a Písnice také patřily. (odkaz č. 1)

Jestli vás staré mapy zaujaly, snad si ještě ze školy vzpomenete na Klaudyánovu mapu Čech. Je to první tištěná mapa u nás a pochází z roku 1518. Jih má ještě v horní části mapy a sever v dolní, jak bývalo tehdy zvykem. Již o pouhých sto let později se však světové strany na mapách ustálily v dnešní podobě. V roce 1627 vydává svou mapu Markrabství moravského Jan Ámos Komenský a sever je již nahoře. Obě tato díla jsou k vidění na stránkách s názvy Historické mapy zemí Koruny české nebo Staré mapy Českých zemí, kde je množství dalších historických mapových děl. (odkazy č. 2 a 3)

Jedním ze zajímavých kartografických počinů minulosti je také Müllerovo mapování Čech a Moravy. Pochází z roku 1720 a na tehdejší dobu je výjimečné svou podrobností. Libuš je zde zanesena, přestože v této době čítala pouhých osm stavení! Nechybí ani Písnice a v Betáni je dokonce vyznačena hospoda! (odkaz č. 4)

Pokud máte možnost sledovat sérii článků z dějin Libuše a Písnice pravidelně, možná si vybavíte několik obrázků starých map, které již byly otištěny. (viz. např. U nás 11/2007) Jednalo se o I. a II. Vojenské mapování. Tyto mapy z konce 18. a poloviny 19. století pocházejí ze stránek laboratoře geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. III. Vojenské mapování z let 1877 - 1880 se zpracovává a pro Písnici je již dostupné v měřítku 1:25 000. Na Libuš si budeme muset ještě počkat, zatím je k dispozici v měřítku 1:75 000. (odkaz č. 4)

Nejkrásnější mapa Čech spatřila světlo světa v letech 1826 - 1843. Jedná se o Stabilní katastr, který je digitalizován ve spolupráci s Národním památkovým ústavem. Na jeho stránkách je k dispozici i mapa pro naši městskou část. Měřítko stabilního katastru je 1:2880 a dodnes se používá pro velmi podrobné mapy. Katastru předcházely přípravné projekty a nákresy, tzv. Indikační skici, které jsou v současné době skenovány v Národním archivu ČR. Od stabilního katastru se liší podrobným popisem přímo v mapě. Uvádí například jmenovitě jednotlivé držitele usedlostí a přilehlých polností. Indikační skici pro Prahu a blízké okolí vyšly pod záštitou Archivu hlavního města Prahy také knižně. (okaz č. 5)

3. Pohled na Libuš z ptačí perspektivy v roce 1938.

Planeta na fotografii

Podrobnější než posledně uvedená mapa, můžou být opravdu už jen letecké či satelitní snímky, neboli ortofotomapy. Ta nejstarší, která je přístupná na internetu, pochází z roku 1938. Následující černobílé ortofotomapy jsou z let 1953, 1975 a 1988. (odkaz č. 6.)

Jednotná digitální mapa Prahy (JDMP) má mnohem hlubší dějiny, než by se zdálo. Ačkoli je třeba odlišit ji od mapování původně vojenských. Její historie začíná roku 1964. Rozšířením Prahy roku 1968, kdy byla připojena také Libuš, a v roce 1974, kdy se stala součástí města i Písnice, se v digitalizování pokračovalo. O dalších dvanáct let později, v souvislosti s dostupností sálových počítačů bylo rozhodnuto o mapě technické, do níž se zanášely veškeré stavební změny. V roce 1992 s možností osobních počítačů došlo k přetvoření projektu do formy jak jej známe dnes. Jednotná digitální mapa, která zahrnuje též informace z pozemkového katastru byla dokončena v roce 2002. Je aktualizována několikrát ročně a najdeme ji stránkách Magistrátu hlavního města Prahy.

Pro Českou republiku byly snímky aktualizovány v nedávné době na stránkách www.mapy.cz. Starší verze zůstala přístupná a ukazuje naši zemi v roce 2003, kdy se ortofotomapy na těchto stránkách objevily poprvé. (odkaz č. 7)

Největším projektem v současné kartografii je však bezesporu záležitost s názvem Google Earth. Mapa planety pohledem z oběžné dráhy, kde po přiblížižení můžete vidět svůj vůz zaparkovaný před domem nebo lehátko z poslední dovolené, je v současné době převáděna do trojrozměrného modelu. Můžete se nad ní proletět v letadle, jako byste byli v počítačové hře. Můžete zkontrolovat výstavbu mrakodrapů na Manhatonu a Pankráci. Je možné sledovat reálnou hvězdnou oblohu z jakéhokoli místa na světě nebo pozorovat vlivy ročních období. Stejně tak jsou reálné překryvy se starými mapami či informace o místních zajímavostech včetně fotografií. Tento projekt je však především praktický. Vyhledáte si zde požadovanou firmu s odkazem na internetové stránky a naplánujete trasu své cesty. Možnosti jsou téměř neomezené! (Odkaz č. 8)

Nezbývá tedy, než si počkat na vrstevnicovou mapu s trojrozměrnou rekonstrukcí Nového hradu a imaginárním pohledem na hrad Pražský. Tajemství budou odhalena!

4. Libuš a Jalové dvory na jedné z nejnovějších ortofotomap v programu Google Earth.

Nabízí se však otázka: Pokud máme jakožto prostá veřejnost tyto možnosti, co teprve dokáží vojenští topografové? Jaké vymoženosti asi mají dnes, když si mohli prohlížet naše zahrady a domy z ptačí perspektivy už před druhou světovou válkou? Máte také někdy ten pocit, že vás někdo sleduje? A nemáte ho teď pořád?

Matěj Kadlec

5. Klaudyánova mapa Čech z roku 1518 má ještě sever a jih obráceně než jsme zvyklí dnes.

Jednoduchý rozcestník - základní odkazy na další podrobnější rozcestníky.

1. http://mapy.vkol.cz - stránky Vědecké knihovny v Olomouci.

2. http://mapserver.fsv.cvut.cz/antos/cechy.html - Historické mapy zemí Koruny české.

3. http://mujweb.atlas.cz/www/mapy - Staré mapy Českých zemí.

4. http://oldmaps.geolab.cz - Müllerovo mapování Čech a Moravy, I., II. a III. Vojenské mapování.

5. http://archivnimapy.cuzk.cz/ - Stabilní katastr 1:2880 a sbírka map do roku 1850.

6. http://wgp.praha-mesto.cz/tms/html/wgp_of/index.php?client_type=map_html&client_lang=cz_iso&autolog_anonymous=1 - Černobílé ortofotomapy z let 1938, 1953, 1975 a barevné z 1999-2000 a 2003. Jednotná digitální mapa Prahy (JDMP).

7. http://www.mapy.cz - Ortofotomapa 2003 a současná ortofotomapa.

8. http://earth.google.com - Mapa planety...